JEHO POCTA SVĚTU (JEHO NAROZENÍ)

Moje umma, moje umma

Hadrat Amina, nejšťastnější z matek, které byla udělena největší pocta, popsala svoje těhotenství takto: “Neprožívala jsem žádné potíže ani bolest, když jsem s Ním byla těhotná. Dokonce jsem se ani necítila jako těhotná. Nicméně, den po šestém měsíci, mezi spánkem a bděním, se mě někdo zeptal, ‘Víš, koho nosíš?‘ Když jsem řekla, ‘Já nevím‘, řekl, ‘Měj na paměti, nosíš posledního z proroků!‘ Když se čas porodu blížil, ten člověk přišel zpět a řekl, ‘Ó Amina! Až se dítě narodí, pojmenuj Ho Muhamed.‘” V jiném vyprávění se říká, “Ó Amina! Až se dítě narodí, pojmenuj Ho Ahmed.”

Naše matka Hadrat Amina popisuje chvíli porodu takto:

“Když nadešel čas porodu, slyšela jsem obrovský hluk. Začala jsem se třást. Poté jsem uviděla bílého ptáka; přiletěl a pohladil mě svými křídly. Zmizel všechen strach a chvění ustalo. V ten moment jsem pocítila obrovskou žízeň, jako bych uvnitř hořela. Uviděla jsem vedle sebe misku šerbetu, bílého jako mléko. Dali mi šerbet, abych se napila. Vypila jsem ho; byl tak studený a sladší než med. Už jsem nepociťovala žízeň. Poté jsem uviděla veliký nur; můj dům byl tak ozářen, že jsem neviděla nic než ten nur.

Poloha Domu, Kde Byl Náš Prorok Narozen (v Současnosti Používán jako Mekkanská Knihovna)

Pokud chcete uniknout ohni,
řekněte as-salam, s láskou a horlivě.
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Rasúlalláh!
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Habiballáh!
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Nural-Aršillah.

Dům, kde byl náš Pán, Prorok, narozen patřil Jeho pradědovi Hašimu Ibn Abdu al-Manafovi. Bylo to 300-400 metrů severovýchodně od Káby.

Náš Pán, Prorok předal tento požehnaný dům Akilovi Ibn Abi Talibovi v době Jeho emigrace. Akilovi vnuci dům prodali Muhamedu Ibn Yusufu as-Sakafimu.

Později byl tento dům odkoupen matkou Haruna Rašída, Paní Hajzuranovou, a byl přestaven na mešitu.

Tato mešita, ochraňována Abbasidy a Mamluky, byla také pečlivě zachována během Osmanské éry. Velkolepý Sultán Sulejman mešitu přestavil.

V průběhu historie byla tato mešita mnohokrát renovována.

V roce 1924 byla tato mešita zbourána. Dům, který tam byl postaven Šejkem Abbásem Kattanem v roce 1950, slouží od roku 1959 jako Veřejná Mekkánská Knihovna.

V tom čase, viděla jsem mnoho dam, které mě obklopovaly a sloužily mi. Byly vysoké postavy; jejich tváře zářily jako slunce. Vypadaly jako dívky z kmene Abda al-Manafa. Byla jsem ohromena jejich náhlým zjevením. Jedna z nich řekla, “Já jsem Asija, žena Faraonova!” Další řekla, “Já jsem Mariam bint Imran, a toto jsou hourisy2 z Džanny.”

Zároveň jsem viděla bílou, dlouhou, hedvábnou látku táhnoucí se z nebes až k zemi. Bylo řečeno, “Přikryj Ho před zraky lidí.” V tu chvíli se objevilo hejno ptáků. Měli smaragdové zobáky; křídla měli z rubínu. Potila jsem se strachem, kapky potu voněly pižmem. Když jsem byla v tomto stavu, pozvedli závěs z mých očí. Uviděla jsem celý svět od východu po západ. Andělé mne obestoupili.

Jen co se Muhamed ‘alejhis-salam narodil, položil Svoji požehnanou hlavu do sadždy a pozdvihl Svůj ukazováček. Poté, kousek bílého mraku přiletěl z nebe, a ovinul Ho. Slyšela jsem hlas, který říkal, ‘Vezmi Ho všude, od západu po východ. Ukazuj Ho okolo, ať Ho vidí celý vesmír, Jeho jméno, tělo a vlastnosti. Pověz jim, že se jmenuje Mahi, tj. Alláh ta’ala u Něho odstraní všechny znaky širku (pokládat ostatní za Alláhovy konkurenty).’ Tento mrak také zmizel, viděla jsem Muhameda (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam) zabaleného v bílé vlněné látce. V tu chvíli přišli tři lidé, jejich tváře zářily jako slunce. Jeden nesl stříbrnou konev; druhý držel smaragdové umyvadlo, a další hedvábnou látku. Poté, co umyli Jeho požehnanou hlavu a nohy, zavinuli Ho do hedvábí. Potom dali na Jeho požehnanou hlavu parfém, obkreslili Jeho požehnané oči kohlem, a zmizeli.”

Andělé přiletěli z nebes v řadách,
Jako by to byla Kába, oblétávali můj dům.
Ve skupinách, hourisy z Džanny vstoupily,
Nurem z jejich tváří, můj dům byl osvícen.
Ve vzduchu byla rozprostřena postel,
Sundus, anděl, který ji rozprostřel, byl pojmenován.
Od té chvíle jsem byla zcela užaslá,
Viděla jsem jasně, všechny tyto události.
Najednou, zeď se oddělila,
Objevily se tři hourisy z Džanny.
Někteří říkají, že z těchto tří krásek,
Jednou byla Asija, která byla zářící.
Paní Mariam byla jednou z nich, jednoznačně.
Další, houra z Džanny, byla velice milá.
Tyto tři, přišly s grácií,
A hned mne pozdravily.
Kolem mě se posadily,
A dobré zprávy o Mustafovi zvěstovaly.

Když se Muhamed ‘alejhis-salam narodil, naší matce, Paní Amině, dělaly společnost Paní Šifa, matka Abdurrahmána Ibn Awfa, Paní Fatima, matka ‘Uthmana Ibn Abi’l-Ase a Paní Safijja, teta našeho Proroka. Popsaly nur, který viděly, a další události, které se staly následovně:

Paní Šifa řekla, “V tu noc jsem byla u Aminy jako pomocnice. Hned jak se Muhamed ‘alejhis-salam narodil, slyšela jsem Ho modlit se a prosit. ‘Yarhamuka Rabbuka’ se ozvalo z neznáma. Pak se objevil nur, který vyzařoval tolik světla, že bylo vidět vše od východu po západ...“

Paní Šifa, která byla svědkem mnoha dalších událostí, řekla, “Hned poté, co Mu bylo zjeveno, že je prorokem, byla jsem mezi prvními, kdo uvěřil v Islám, bez jakéhokoliv zaváhání.“

Vše stvořené bylo povzneseno,
Smutek odešel; svět byl oživen.
Všechny částice světa volaly;
Zvolávaly pozdravy a vítaly Ho.
Zdravíme tě, Ó velký sultáne, zdravíme tě,
Zdravíme tě, Ó zdroj moudrosti, zdravíme tě.
Zdravíme tě, Ó tajemství Koránu, zdravíme tě,
Zdravíme tě, Ó léku pro utrpení, zdravíme tě.
Zdravíme tě, Slavíku zahrady krásy,
Zdravíme tě, Ó důvěrníku Vlastníka Vznešenosti.
Zdravíme tě, Ó měsíci a slunce Haqqa,
Zdravíme tě, Ty, který nejsi oddělen od Haqqa.
Zdravíme tě, Ó nebe pro hříšníky z ummy, zdravíme tě,
Zdravíme tě, Ó nebe pro bezmocné, zdravíme tě.
Zdravíme tě, Nejdražší z Khalilů,
Zdravíme tě, Pravý Jalilův habibe.
Zdravíme tě, Ó milosrdenství pro svět,
Pozdravy tobě, Přímluvce hříšníků.
Zdravíme tě, Ó padíšah dvou světů,
Pro tebe, svět byl stvořen.

Paní Safijja vyprávěla následovně: “Když se Muhamed ‘alejhis-salam narodil, vše obklopil nur. Hned jak přišel na svět, vykonal sadždu, pak zvedl Svou požehnanou hlavu a řekl

“V den kijámetu, Já budu imámem, habibem, a přímluvcem za všechny proroky. Neříkám to, abych se vychloubal.“ Hadís aš-šaríf

jasně, ‘La iláha illalláh, inni rasúlulláh.’ Když jsem Ho chtěla umýt, slyšela jsem hlas říkat, ‘Poslali jsme Ho na svět čistého.‘ Byl vidět s již ustřiženou pupeční šňůrou a obřezán. Hned co se narodil, vykonal sadždu. V té chvíli, říkal něco tichým hlasem. Přiložila jsem ucho k Jeho požehnaným ústům; Říkal: ‘Ummahi, ummahi (má ummo, má ummo)!’”3

Tento Rasúl, otočil se ke Kábě,
Položil svůj obličej na zem, vykonal sadždu.
S hlavou v Sadždě, pozdvihl Svůj prst,
Chválil Alláha a recitoval o Jeho jedinečnosti.
Říkal, Ó Mawla, otáčím svou tvář k tobě,
Ó Illáhi, žádám od tebe pro svou ummu.
Čekal na pomoc od Haqqa,
Recitoval, má umma, má umma!

Když se náš Prorok narodil, Jeho děda Abdulmuttalib prosil a modlil se k Alláhovi ta’ala u Káby aš-šaríf. Obdržel dobré zprávy následovně:

Kába najednou vykonala sadždu k Maqamu al-Ibrahim a vrátila se do své původní podoby. Abdulmuttalib slyšel Kábu, jak říká velmi jasně: “Alláhu akbar! Hlas Muhameda sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam mě zbaví těchto idolů.” V tu chvíli, idol Hubel spadnul tváří dolů. Potom se ozvalo zvolání: “Amina porodila syna. Muhamed sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam zavede lidi z temnoty hereze do nuru víry. Haqq ta’ala Ho seslal jako proroka lidským bytostem a džinům. Ó andělé, buďte svědky, klíče ke všem pokladům byly dány Jemu. Nezapomeňte na Jeho narození, nechť je pro vás tento den posvátným až do dne kijámetu.” Abdulmuttaliba tato slova naprosto ohromila. Položil si ruku na prsa, “Sním snad?“ Avšak, uslyšel další zvolání, “Ó vůdce Kurajšů, co tě tak vyděsilo?“ Neměl sílu odpovědět.

Když se přiblížil k domu Aminy, viděl na střeše ptáka. Ten roztáhl přes dům svá křídla a zakryl ho. Hory v Mekce zářily z jeho nuru. Bílý mrak zastiňoval dům. Dva andělé stojící přede dveřmi mu nedovolili jít dovnitř. Když přemýšlel, “Co se to děje, sním snad,“ zasáhla ho vůně pižma přicházející zevnitř.

Abdulmuttalib, který byl svědkem mnoha událostí v den Muhamedova ‘alejhis-salam příchodu na svět, měl velkou radost z těchto dobrých zpráv a řekl, “Sláva a čest tohoto mého syna bude obrovská.”4

Abdulmuttalib, aby tuto šťastnou událost oslavil, uspořádal hostinu pro Mekkánce po dobu tří dnů, počínaje sedmým dnem od Prorokova narození. Také porazil všechny velbloudy v každé části města a maso z nich ponechal pro obyvatele a zvířata.5 Když se lidé na hostině ptali, jak svého vnuka pojmenoval, řekl, “Dal jsem mu jméno ‘MUHAMED’ (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam).” Když se ho ptali, proč nedal jméno jednoho ze svých předků, odpověděl, “Protože jsem chtěl, aby Ho Alláh ta’ala a lidé chválili a oslavovali. “6 V jiné výpovědi se píše, že ten, kdo dal jméno “Muhamed” byla Paní Amina.

Ó ty, jehož tvář je jako plný měsíc,
Ó ty, útočiště všech padlých.
Ó ty, který je lékem pro smutek srdce,
Ó ty, Sultánem všech stvořených.
Ty jsi Sultánem všech proroků,
Ty jsi nurem pro oči awlijů a asfijů.
Ó ty, poslední z trůnu proroctví,
Ó ty, poslední pečetí proroctví.
Tak jako Tvůj nur ozářil celý svět,
Tak i Tvoje tvář podobna růži, přeměnila jej v zahradu růží.
Temnota nevědomosti byla zničena,
Zahrada poznání rozkvetla.
Ó Habiballáh, buď nám nápomocen,
Nech nás radovat se z pohledu na Tvoji tvář, když život náš bude u konce.
Důležité události, které se staly

v noci Rasúlalláhova narození

Před a během narození našeho Pána, Rasúla al-akram (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam), se stalo mnoho událostí jako znamením Poctění světa Jeho příchodem. Významné osobnosti toho času měly sny před tím, než se náš Pán, Prorok, narodil. Když si tyto sny nechaly vyložit věštci a známými učenci, bylo jim řečeno, že sny ukazují na příchod Muhameda ‘alejhis-salam.

Děda našeho milovaného Proroka, Abdulmuttalib, řekl, “Jednoho dne, když jsem spal, vzbudil jsem se ze sna velmi znepokojen. Okamžitě jsem chtěl jít k věštci, aby mi sen vyložil. Když jsem k němu přišel, uviděl mou tvář a řekl, ‘Ó vůdce Kurajšů! Co se ti stalo? Máš ve

“Byl jsem přiveden na svět skrze nejlepší a nejvýznačnější, z lidí všech věků a dob.“
Hadís aš-šaríf

tváři zvláštní výraz. Stalo se něco závažného?’ Potom jsem mu řekl, ‘Ano, měl jsem děsivý sen, který jsem ještě nikomu neřekl,‘ Sedl jsem si vedle něho a začal jsem vyprávět:

‘V mém snu dnešní noci, viděl jsem veliký strom. Sahal až do nebe; Jeho větve se roztahovaly na východ i na západ. Ze stromu vyzařoval takový nur, že slunce by vedle něho vypadalo vybledle. Někdy se objevoval a někdy mizel. Lidé k němu kráčeli. S každým ubíhajícím okamžikem, jeho nur zesiloval. Někteří z kmene Kurajšů se drželi jeho větví, zatímco jiní se snažili strom pokácet. Jeden mladý muž bránil těm, kteří ho chtěli pokácet. Měl nádhernou tvář; Nikdy před tím jsem neviděl takovou krásu. Navíc, krásná vůně vycházela z jeho těla. Natáhl jsem svou paži, abych se chytil větve stromu, ale nemohl jsem dosáhnout.’ Když jsem svá slova dokončil, tvář věštce se změnila. Zežlutnul. ‘Ty se na tom nepodílíš.‘ Zeptal jsem se, ‘Kdo se podílí?‘ On odpověděl, ‘Ti, kteří se drží za větve toho stromu,‘ a pokračoval, ‘Prorok přijde z tvých potomků; Bude vládnout všude a lidé přijmou Jeho náboženství.‘ Potom se obrátil k mému synovi, Abu Talibovi, který byl se mnou, a řekl, ‘On musí být Jeho strýcem z otcovy strany.’” Abu Talib o této události pověděl našemu Pánu, Proroku, když Mu bylo oznámeno, že je Prorokem, a řekl, “Tento strom je Abu’l Qasim, al-Amin Muhamed (‘alejhis-salam).”

V tu noc, kdy náš milovaný Prorok Muhamed ‘alejhis-salam poctil svým příchodem svět, se objevila nová hvězda. Židovští učenci, kteří to viděli, porozuměli, že se Muhamed ‘alejhis-salam narodil. Hassan ibn Thabit, jeden z Ašabů al-kiram, vypráví: “Bylo mi osm. Jedno ráno, žid pobíhal a křičel, ‘Ó židé!’ Když se kolem něho židé shromáždili a ptali se, ‘Co se děje, proč křičíš?’ Odpověděl, ‘Vězte, že Ahmedova hvězda se zjevila dnes v noci! Ahmed se dnes v noci narodil...’”

 V noci, kdy se náš Pán Rasúlulláh narodil, všechny modly v Kábě spadly obličejem dolů.

Urwa ibn al-Zubajr vypráví: “Skupina Qurajšů měla modlu. Jednou ročně vykonávali tawaf (obcházení) kolem modly, poráželi velbloudy a pili víno. V jeden z takových dnů šli k této modle a našli ji na zemi tváří směrem dolů. Zvedli ji, ale opět spadla. Toto se opakovalo třikrát. Když ji podepřeli podpěrami, uslyšeli hlas, ‘Někdo se narodil, celý svět se otřásl. Všechny modly spadly. Srdce králů se zachvěla strachem!‘ Toto se shodovalo s nocí, kdy byl Muhamed ‘alejhis-salam narozen.”

Čtrnáct věží paláce perského panovníka, ve městě Medain, bylo zničeno. Panovník a jeho lidé se v tu noc vzbudili do hluku a hrůzy, a neboť některé z významných osobností měly vyloženy své děsivé sny, uvědomily si, že toto značí něco velkého.

Nejvěhlasnější věštci vyložili tyto sny následovně, “Informují nás o tom, že Damašek, Tigris, Eufrat, Irák a Írán budou územím Islámu.“

A opět, ohromné ohně uctívačů ohně, které hořely po tisíce let, najednou uhasly.

“Chválit mne (recitování mawlidu a ilahis) je ibadatem. Vykonávání ibadatů při hraní na tamburínu (hudební nástroj) a během zábavy a her není povoleno.“
Hadís aš-šaríf

Zaznamenali den, kdy tyto ohně uhasly, shodoval se s nocí, kdy se zřítily věže vládcova paláce.

Voda ze Sawa jezera, která v tu dobu byla považována za svatou, zničehonic opadla a vyschla.

V blízkosti Damašku, údolí Samawa řeky, která vyschla a neměla vodu po tisíce let, se naplnilo vodou, a voda v tu noc začala proudit.

Od noci, kdy se Muhamed ‘alejhis-salam narodil, již satani a džinové nemohli informovat věštce Kurajšů o nadcházejících událostech. S věštěním byl konec.

Mnoho dalších událostí, které nebyly viděny nikdy předtím, se stalo v noci, kdy se náš Pán, Habib al-akram, narodil a poté. Všechny byly znameními narození posledního proroka Muhameda ‘alejhis-salam.7

Noc Mawlid

Noc, kdy se náš Pán, Prorok (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam), narodil se nazývá Mawlid nocí. Mawlid znamená čas narození.

Po Qadr Noci, tato je nejdůležitější nocí, a těm, kteří tuto noc oslavují kvůli narození Proroka, bude odpuštěno.

V tuto noc, čtení, poslouchání a učení se o divech a zázracích, které byly pozorovány, když se Rasúlalláh narodil, přináší mnoho thawabu (odměn). Náš milovaný Prorok o nich Sám také vyprávěl.

V tuto noc se Ašabové al-kiram sdružovali a připomínali si ten den, četli a mluvili o něm.

Každým rokem, Muslimové z celého světa oslavují 12. noc Rabi’ul-awwalu jako Mawlid Kandil (Mawlid an-Nabi). Všude je na Rasúlalláha vzpomínáno recitováním Mawlid ód.

Umma každého proroka oslavovala narození svého proroka. Tento den je oslavou Muslimů, a dnem radosti a spokojenosti.

Paní Amina je Jeho matkou,
Ta perla byla narozena z této perleti.
V Rabi’ul-awwalu, v tom měsíci,
Dvanácté noci, noci pondělní.
V tu noc, nejlepší z lidstva se narodil,
Jeho matka potom viděla mnohé.
Byl jsem u toho, když Habibova matka řekla,
Takový nur, byl okolo, že se slunce otočilo.
Najednou, blesk vystřelil z mého domu,
Svět byl osvícen až do nebes.
Nebe se rozevřelo a zmizela tma,
Viděla jsem tři anděly, tři světla v jejich rukou.
Jeden na východě, jeden na západě,
A jeden, na střeše Káby stál.
Poté, Kába najednou promluvila,
Řekla, dnešní noc bylo narozeno slunce vesmíru.
Ó Illáhi, kvůli Muhamedovi,
Pro Ahmeda, zdroji přímluvy.
Nechť tento ochránce schválí Svoji ummu,
Rahmatulláhi ‘alejhim adžma’in.
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Rasúlalláh! 
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Habiballáh! 
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Nur al-Aršilláh!
Sulejman Čelebi