PROROKA

Nejčastěji používané jméno našeho milovaného Proroka (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) je “Muhammed”. Jeho význam je chválihodný, obdivuhodný. V Koránu al-karim je toto jméno zmíněno čtyřikrát, ve 144. ajatu Súry Al-i ‘Imran, ve 40. ajatu Súry al-Ahzab, ve 29. ajatu Súry al-Fath a ve 22. ajatu Súry Muhammed. Isa ‘alejhis-salam informoval Svou ummu, jak je uvedeno v 6. ajatu al-karimatu Súry as-Saf, v maalu, “Ó, synové izraelští! Já jsem Alláhovým prorokem, pro vás. Přišel jsem potvrdit Tawrat (Tóru) a zvěstovat proroka, který přijde po mně, a jméno toho proroka bude Ahmed.” Ahmed znamená nejchválihodnější a milovaný.

Kromě jmen “Muhammed” a “Ahmed”, náš milovaný Prorok je v Koránu al-karim zmíněn jako: Mahmud, Rasúl, Nabi, Šahid, Bašir, Nazir, Mubaššir, Munzir, Dai al-ilalláh, Siradž al-munir, Rauf, Rahim, Musaddiq, Muzaqqir, Muddassir, Abdulláh, Karim, Haq, Munir, Nur, Khatam an-Nabijjin, Rahmat, Ni’mat, Hadi, Taha, Jasin… Mimo tyto, některé z Jeho požehnaných jmen jsou zmíněny v Koránu al-karim, některé v hadísech aš-šarif, a některé ve svatých (muqaddas) knihách, které přišly s předchozími proroky. 

Některé z Prorokových jmen jsou zmíněny v Jeho hadísech aš-šarif jako: Mahi, Akib, Mukaffi, Nabi ar-Rahma, Nabi at-Tawba, Nabijj al-Mulahim, Qattal, Mutawakkil, Fatih, Khatam, Mustafa, Ummi, Qusam (ten, který získal všechna požehnání).

V hadísech aš-šarif náš Prorok řekl, “Je pět jmen, která jsou mi příznačná: Jsem Muhammed, jsem Ahmed, jsem Mahi, se kterým Alláh ta’ala ničí nevěřící. Jsem Hašir; lidé budou vzkříšeni po mě, v den kijámetu. Jsem Akib; Po mě nebude proroka.”1

Našemu milovanému Prorokovi byla dána přezdívka “Abu’l Qasim”, kvůli Jeho synovi Qasimovi, který se narodil Hadrat Chadídži a zemřel, když byl ještě dítě. Před Jeho proroctvím Mu bylo v Kurajšském kmenu přezdíváno “Al-Amin”, pro Jeho nespočet vynikajících vlastností jako jsou poctivost, spolehlivost, a důvěryhodnost.

Jedno z jmen našeho Pána, Rasúlulláha (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), které je zmíněno v Koránu al-karim je slovo “Jasin” v Sůře Jasin, což je srdcem Koránu al-karim. Hadrat Sajjid Abdulhakim Arvasi, jedna z významných osobností ‘Ulamů ar-Rasihin, řekl, “Jasin znamená, Ó, můj milovaný, jenž jsi ponořen do Mého oceánu muhabbatu (lásky).“

Ti, kteří zaslechli jméno toho oceánu, ti, kteří to zahlédli z dáli, ti, kteří se k tomu přiblížili, ti, kteří do něho vstoupili a potopili se do něho, ti všichni jsou spalováni láskou k Rasúlulláhovi, v každé fázi svých životů, a vyjádřili svou lásku skrze bolestné naříkání, upřímné slzy, a dojemné verše. Hadrat Mawlana Khalid al-Baghdadi je jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších z nich, a zasloužil si velký podíl z toho oceánu muhabbatu. Jedna z jeho ód, ve které vyjádřil svůj muhabbat k našemu Pánu, Rasúlulláhovi, zněla následovně:

Jsem spalován tvou láskou, Ó, Sarwar al-alam!
Neustále se poohlížím po tvé kráse, kdekoli jsem.
Já jsem nic, ty jsi Sultánem trůnu Qaby Qawsajn,
Zdá se mi neuctivé, říci, že jsem tvým hostem.
Vše uvnitř vesmíru, pro tebe bylo stvořeno,
Pokud mě zasáhne déšť tvého milosrdenství, pro mne bude jaro. 
Všichni přichází k Hedžazu, aby obcházeli Kábu,
Já přejdu přes hory, s nadšením, abych tebe naleznul.
Koruna blaženosti mi byla ve snu na hlavu nasazena,
Má tvář byla, nejspíše, hlínou z tvých nohou posypána. 
Ó, Džami, slavík milovníka, který opěvuje tvého přítele,
Tato psaní vyjadřují mé pocity z tvé knihy poezie:
“Jako prašivý pes, který má žízeň,
Já toužím po kapce, z tvého moře štědrosti.“

Kromě básní velebujících našeho Pána, Proroka, bylo o Něm napsáno také mnoho knih. Jejich autoři, dokonce i ti, kteří byli díky svým literárním dovednostem světoznámí po staletí, přiznali, že nebyli schopni velebit Rasúlulláha dostatečně. Ti, kteří Ho viděli, a zamilovali se do Něho, se snažili o Jeho popis, jak nejlépe mohli, ale řekli, že není v lidských silách tuto krásu popsat.

Stovky těchto popisů od Jeho milovníků jsou sepsány v knihách Islámských učenců. Ti, kteří je četli musí okamžitě pochopit, že Alláh ta’ala Svého milovaného Proroka stvořil s nepředstavitelnou dokonalostí, a s krásou, od které člověk není schopen odpoutat svůj zrak. Zamilovávají se do Něho, aniž by Ho kdy viděli. Ti, kteří milují Habibulláha, cítí Jeho lásku v každém dechu, ve svěžesti vzduchu, který se jim dostává do plic. Vždy, když se podívají na měsíc, s potěšením hledají odrazy paprsků, které vycházejí z Jeho požehnaných očí. Každá částice těch, kteří uviděli kapku z Jeho oceánu krásy, říká:

Ti, kteří zahlédli tvou krásnou tvář, na růži již nepohlédnou,
Ti, kteří se topí v tvé lásce, po léku netouží!

V hadíse aš-šarif, předaném Anasem ibnem Malikem, je uvedeno, “Nikdo z

“Pokud mě člověk nemiluje více, než svůj vlastní život, jeho imán je neúplný.“
Hadís aš-šarif

vás nebude mít plnou víru, dokud pro něho nebudu více milovaný, než jeho děti, jeho otec, a všichni lidé.“2

Jednoho dne, Hadrat ‘Umar řekl našemu Pánu, Prorokovi, “Ó, Rasúlulláh! Přísahám při Alláhovi ta’ala, že jsi pro mě milovanější, než všechny věci, kromě mého života,“ a náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Pokud mě člověk nemiluje více, než svůj vlastní život, jeho imán je neúplný.“ Nato, Hadrat ‘Umar řekl, “Ó, Rasúlulláh! Přísahám při Alláhovi ta’ala, který ti seslal Korán al-karim, že ty jsi pro mě milovanější, než můj vlastní život.” Poté mu řekl, “Ó, Umare, nyní je to (úplné).“

Vesmírný věk, počítače,
Mnoho pokročilých nástrojů,
Korán je zdrojem těch všech,
Ty jsi milostí, Ó, Rasúlulláh.
Kladl jsi důraz na zkušenosti,
Na čerpání znalostí a vědu,
Ukázal jsi cestu k pokroku,
Ty jsi nurem, Ó, Rasúlulláh.
Ti, kteří tě milují, jsou našimi drahými,
Bez tebe, svět chmurný nám připadá,
Pro tebe vše existuje,
Ty jsi požehnáním, Ó, Rasúlulláh.
Od tebe, převzali všechny myšlenky,
Znalosti, vědu, i umění,
Využili je, východ i západ,
Ty jsi vůdcem, Ó, Rasúlulláh.
Cokoli jsi řekl, vyplnilo se,
O patnáct století dříve,
Ty jsi Muhammed al-Amin,
Ty jsi pravdivý, Ó, Rasúlulláh.
V laskavosti, ve spravedlivosti,
V štědrosti, v důstojnosti,
V milosrdenství, v ctnosti,
Ty jsi příkladem, Ó, Rasúlulláh.