KHUTBA ROZLOUČENÍ

“Ó, můj Alláhu! Pozvedni slávu, vznešenost, majestátnost, a reputaci tohoto Baitu (Domu). A pozvedni slávu, velikost, úctihodnost, a dobro těch, kdož ho ctí vykonáváním hadže a ‘umry.”
Hadís aš-šarif

Všechna chvála patří pouze Alláhovi ta’ala. Chválíme Ho, žádáme Ho o odpuštění, a zpovídáme se Mu. Hledáme útočiště u Alláha ta’ala, před zlem našeho nafse, a hříchů v našich činech. Nikdo není schopen svést z cesty toho, kdo byl Alláhem ta’ala zaveden na správnou cestu, a nikdo není schopen vést správnou cestou toho, koho Alláh ta’ala nechal zbloudit. 

Vyznávám, že není boha kromě Alláha ta’ala. On je jediným. On nemá rovného nebo společníka. A vyznávám, že Muhamed (‘alejhis-salam) je Jeho služebníkem a rasúlem.

Ó, Alláhovi služebníci! Má vůle k vám je, abyste se obávali Alláha ta’ala, a řídili se Jím. 
Ó, lidé! Naslouchejte mým slovům velmi dobře! Nevím, jestli se tady s vámi po tomto roce ještě setkám, je možné, že ne.

Lidé! Stejně jako tyto dny jsou posvátné, jako tyto vaše měsíce jsou posvátné, jako toto vaše město (Mekka) je požehnaným městem, stejně tak jsou vaše životy, majetky a čest. Jsou chráněny před všemožnými útoky.

Mí Ašabové! Zítra se setkáte se svým Rabbem, a budete zajisté dotazováni na každý váš stav a čin, od dnešního dne. Až tu nebudu, nevracejte se ke starým herezím a vzájemně si neubližujte!

Nechť ti, kteří jsou zde dnes přítomni, informují ty, kteří zde přítomni nejsou, o této mé vůli! Je možné, že člověk, který bude o tomto informován, porozumí tomu lépe a zachová to lépe, než člověk, který zde je a slyší to.

Mí Ašabové! Ti, kteří mají nějakou věc svěřenou, nechť ji navrátí jejímu majiteli! Všechny druhy úroku jsou zakázány. Leží pod mým chodidlem. Nicméně, musíte zaplatit původní částku dluhu. 

Neutlačujte, a nebuďte utlačováni.

S Alláhovým ta’ala nařízením, úrok je zakázán, od dnešního dne. Každá forma tohoto ošklivého zvyku, který zde zbyl z éry nevědomosti, leží pod mým chodidlem. První úrok, který ruším, je úrok (mého strýce) Abbase, syna Abdulmuttaliba. 

Ó, lidé! Změna haram (zákaz válčení) měsíců, abyste mohli vést válku, je bezpochyby čin, který zachází velmi daleko do nevíry. Toto je něco, čím se nevěřící nechávají svést na nesprávnou cestu. V jednom roce ho přijímají (měsíc) jako halal, a v druhém ho prohlašují za haram (zákaz). Dělají to tak, aby se počet měsíců shodoval s měsíci, které Džanab al-Haqq učinil halal a haram. Oni označují halal ty, které Alláh ta’ala učinil haram, a haram ty, které Alláh ta’ala učinil halal.

Ó, mí Ašabové! My vykonáváme hadž v určitém čase. Řád měsíců je stejný, jako když ho Alláh ta’ala určil. Není pochyb o tom, že čas se navrátil do tvaru a řádu, ve kterém byl, když ho Alláh ta’ala stvořil.

Ó, lidé! Dnes Satan navždy ztratil moc k obnovení svého vlivu a nadvlády ve vašich zemích. Nicméně, pokud ho budete následovat ve věcech, které se zdají malé, kromě toho, mimo věci, které jsem již zmínil, učiní mu to radost. Pro ochranu vašeho náboženství, těmto se vyhýbejte také!

Ó, lidé! Radím vám, abyste respektovali práva žen, a obávali se Alláha ta’ala v této záležitosti. Ženy vám byly Alláhem ta’ala svěřeny; učinili jste jejich čest a cudnost pro vás halal tím, že jste dali slib ve jménu Alláha ta’ala. Vy máte právo nad ženami, a ony mají práva nad vámi. Vaše právo nad ženami je to, že ony by neměly odkrývat vaše rodinné soukromí nikomu, koho nemáte rádi. Pokud do vašeho rodinného domu pozvou někoho, koho nemáte rádi, můžete je zlehka udeřit, aby se toho příště vyvarovaly. Právo žen nad vámi je to, že jim poskytnete různé druhy jídla a oděvů, přípustnými způsoby.

Ó, Mu’minové (věřící)! Svěřuji vám věc, které pokud se budete pevně držet, nikdy nezbloudíte. Tato svěřená věc je Korán al-karim, kniha Alláhova ta’ala. (V dalších vyprávěních se také uvádí “Má sunna” a “Můj Ahl al-bajt”.)

Ó, Mu’minové! Naslouchejte mým slovům velmi dobře, a dobře je uchovejte! Muslim je bratrem druhého Muslima; a tedy, všichni Muslimové jsou bratři. Není halal porušit práva vašeho bratra v náboženství. Pokud k tomu však nedá dobrovolně svolení.

Mí Ašabové! Netrapte své nafsy (sebe). Vy máte nad sebou také práva. 

Ó, lidé! Alláh ta’ala jedná s každým právoplatným vlastníkem spravedlivě (v Koránu al-karim). Není potřeba vybírat dědice a odkazovat. Dítě patří tomu, do jehož postele se narodilo. Ztrátu utrpí cizoložník. Nechť zvrhlá osoba, jež si nárokuje původ od někoho jiného, než svého otce, a nevděčník, který tvrdí, že patří někomu jinému, než svému pánu, přivolá si hněv Alláhův ta’ala, a nechť je proklet anděly a všemi Muslimy! Džanab al-Haqq od takových lidí nepřijímá ani pokání, ani svědectví.

Ó, lidé! Váš Rabb je jeden. Váš otec je také jeden, jste všichni děti Adamovy. Co se týče Adama, byl stvořen z hlíny. V očích Alláhových ta’ala, nejvzácnější mezi vámi je ten, který má největší taqwu (zbožnost, obavu z Alláha ta’ala). Arab není

“Dnešní den jsem pro vás vaše náboženství přivedl k dokonalosti. Dokončil jsem Své požehnání k vám, a s potěšením jsem vám přidělil Islám jako vaše náboženství.” Maida: 3

nadřazen nearabovi. Nadřazenost je pouze v taqwě. Pokud je zmrzačený černý otrok jmenován vaším vůdcem, a vede vás s Alláhovou knihou, naslouchejte mu a řiďte se jím.

Provinilec nemůže nést zodpovědnost za vinu jinou, než svoji. Otec nemůže být viněn za zločin svého syna, stejně jako syn nemůže být viněn za zločin svého otce. 

Ó, lidé! Dávejte pozor! Zajisté byste neměli dělat následující čtyři věci:
Nepřidružujte k Alláhovi žádné společníky.
Nezabíjejte nikoho nespravedlivě, toto Alláh učinil haramem.
Nedopouštějte se cizoložství.
Nekraďte.

Bylo mi nařízeno učinit džihád s lidmi, dokud neřeknou ‘La iláha illalláh, Muhamedun rasúlulláh (tj. dokud se nestanou Muslimy).‘ Když to řeknou, ochrání svou krev a majetky. Avšak jejich zúčtování patří Alláhovi ta’ala.

Ó, lidé! Zítra se vás na mne budou ptát, co řeknete?”

Ašabové al-kiram odpověděli, “My dosvědčíme, že jsi nám předal Alláhovo ta’ala náboženství, že jsi splnil svou povinnost, a že jsi nás vedl a dával nám rady.“

Poté, náš Pán, Rasúl al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), zvednul Svůj ukazováček, ukázal s ním na shromáždění a řekl, “Buď svědkem, Ó, můj Rabbi! Buď svědkem, Ó, můj Rabbi! Buď svědkem, Ó, můj Rabbi!“

V den, kdy náš milovaný Prorok recitoval Svou Khutbu rozloučení, třetí ajat al-karimat Súry al-Maida, v maalu, “Dnes jsem pro vás vaše náboženství přivedl k dokonalosti. Dokončil jsem Své požehnání k vám, a vybral jsem vám Islám za vaše náboženství...“ byl zjeven. Když náš Pán, Prorok, recitoval tento ajat al-karimat Svým Ašabům, Hadrat Abu Bakr začal plakat. Na otázku Ašabů al-kiram, proč pláče, odpověděl, “Tento ajat al-karimat naznačuje, že Rasúlulláhova smrt se blíží. To je důvod, proč pláču.“1

Následně, po khutbě, vykonal waqfu (jeden z fardů hadže, zůstat na určitých místech, po určitou dobu) v Džabalu ar-Rahma. Večerní salat nevedl v Arafatu, vedl ho v Muzdalifahu, společně s nočním salatem. Tu noc zůstal v Muzdalifahu. Další ráno vykonal waqfu v Mašaru al-haram. První den Ídu, vyrazil z Muzdalifahu do Miny. Nezastavil se v údolí zvaném Muhassar, ve kterém Ašabové al-fil2 zůstali. Přijel do Miny, kde Sám porazil 63 obětních velbloudů, a poté předal nůž Hadratu Alimu. Hadrat Ali porazil zbytek. Druhý, třetí, a čtvrtý den Ídu, vykonali džamrah (kamenování satana). Čtrnáctého Dhu’l-hidždže, před ranním salatem, přišel do Baitulláhu a učinil Tawaf rozloučení. 

Náš Pán, Rasúlulláh, zůstal v Mekce 10 dní, vykonal Svůj Hadž rozloučení a Tawaf rozloučení, a vrátil se do Mediny. Vykonal salat o dvou rakatech v Masdžidu an-Nabi, a poctil Svůj blažený dům. Když byl Hadž rozloučení vykonán, Ašabové al-kiram se vrátili na místo, odkud přijeli, a zdejším lidem předali, co jim Rasúlulláh pověděl a nařídil.