HADŽ – ROZLOUČENÍ

V desátém roce od Hegiry, náš Pán, Prorok, učinil přípravy pro vykonání

“Ó, můj Alláhu! Učiň pro mě, aby byl tento hadž, v němž nebude pokrytectví, okázalost, nebo sláva, přijat.”
Hadís aš-šarif

hadže, a nařídil také Muslimům v Medině, aby se na hadž připravili. Poslal také zprávy těm, kteří žili mimo Medinu. Poté se tisíce Muslimů shromáždily v Medině. Náš Pán, Rasúlulláh, koupil sto velbloudů pro obětování. Před odjezdem vykonal ghusl abdast (rituální omývání). Učesal si Své požehnané vlasy, navoněl se krásnou vůní, oblékl si izar a ridu (dva kusy látky, které jsou ihramem pro muže). Když byly přípravy dokončeny, náš milovaný Prorok vyrazil z Mediny s konvojem o více než třiceti tisíci lidí, po brzkém odpoledním salatu, 25. v měsíci Dhu’l-qadah. Přijeli do Dhu’l-Hulajfy, skrze Šadžara cestu. Zde počet Ašabů přesáhl čtyři tisíce. Zůstali tam přes noc. Náš milovaný Prorok si nechal přivést jednoho ze sto velbloudů, které bral se Sebou. Škrábl ho na pravé straně hřbetu, aby ho tak označil za zvíře k obětování, na krk mu pověsil dva dřeváky, a Svým Ašabům přikázal, aby učinili to stejné. Vykonal dva rakaty salatu ihram. Poté, co Alláha ta’ala chválil a děkoval Mu, náš Pán, Sarwar al-kainat, se pomodlil, “Ó, můj Alláhu! Učiň pro mě, aby byl tento hadž, v němž nebude pokrytectví, okázalost, nebo sláva, přijat.”

Dal si na Sebe ihram, a hlasitě začal říkat talbije, podle slov Džabraila ‘alejhis-salam. Když se k Němu Ašabové al-kiram přidali, nebesa i země se chvěly pod výkřiky talbijů...

“Labbajk! Alláhumma labbajk! Labbajk! La šarika laka labbajk! Innal hamda wanni’mata laka wal mulka la šarikalak!”

Skrze cestu Bajda, mířil do Malalu. Ašabové Ho následovali. Po cestě je čekalo několik významných míst. Když náš Pán, Rasúlulláh, přijel do údolí Rawha, kde téměř sedmdesát Proroků - také Musa ‘alejhis-salam, vykonalo salat, řekl, “Toto údolí je jedním z údolí Džanny.“ Vykonal zde salat. Odtud jel do Munsarafu, a ranní salat vykonal v Asasu. Když přijel do Lahy al-Džamal, onemocněl a byl Mu vykonán hacamat (pouštění krve). Zastavil se na místě zvaném Sukja. Když přijel do Abwi, kde zemřela Jeho ctihodná matka Hadrat Amina, navštívil její hrob a plakal tam. Ti, kteří byli s Ním, také plakali. Poté jeli do Talaatu al-jaman, Džuhfi, Gadiry al-Hum, Qudajdu a dostali se do údolí Usfan. Zde, náš Pán, Prorok, řekl Hadratu Abu Bakrovi, “Hud a Salih ‘alejhimus-salam tudy projížděli, s výkřiky talbijů po cestě na hadž, s bavlněnou látkou omotanou kolem jejich pasu, se strakatým oděvem nahoře, na mladých, červených velbloudech, s ohlávky z palmových vláken.“1Přešli přes Ganim, Marruzzahrán a Šarif, a dostali se na místo zvané Zi-Tuwa. Poté, co zde strávili noc a vykonali ranní salat, přejeli přes Hadžun a dostali se do Mekky, po svahu Qada. Do Mekky dorazili po desetidenní cestě, 4. dne v měsíci Dhu’l-hidždža. S těmi, kteří přijeli vykonat hadž z Jemene a dalších zemí, a přidali se, počet Muslimů přesáhl 90 tisíc. (Jinde se psalo o sto čtrnácti tisícech; jinde zase o sto dvaceti tisícech.) Když náš Pán, Rasúlulláh, uviděl Baitulláh, pomodlil se, “Ó, můj Alláhu! Pozvedni slávu, vznešenost, majestátnost, a reputaci tohoto Baitu (Domu). A pozvedni slávu, velikost, úctihodnost, a dobro těch, kdož ho ctí vykonáváním hadže a ‘umry,” a začal s manasiqem. Během hadže pobýval ve stanu v Atbahu, mezi Mekkou a Minou. Náš milovaný Prorok jel do Miny 8. (Tarwija) dne Dhu’l-hidždže, a do Arafatu 9. (Arafa) dne. Jel do údolí Urana, uprostřed údolí Arafat a zastavil se tam. Odpoledne, na svém velbloudovi Quswě zarecitoval Svou Khutbu na rozloučenou, a rozloučil se se Svými Ašaby al-kiram (radijalláhu ‘anhum).2