UDÁLOST BI’R MAUNA
V měsíci Safar, stejného roku, Abu Bara Amir ibn Malik, náčelník
“Oni (mučedníci z Bi’r Mauny) se dostali k Alláhovi ta’ala. Alláh ta’ala je s nimi spokojen, a oni jsou spokojeni s Alláhem ta’ala.“ Hadís aš-šarif
synů Amira z regionu Nadžd v Arábii, přijel do Mediny. Navštívil našeho Pána, Rasúla al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam). Náš Pán, Prorok, mu pověděl o Islámu a doporučil mu, aby se stal Muslimem. Abu Bara se Muslimem nestal, avšak prohlásil, že Islám je krásným a ctihodným náboženstvím. Navíc požádal našeho Pána, Proroka, aby poslal některé ze Svých Ašabů al-kiram, aby v Nadždu šířili Islám. Náš milovaný Prorok řekl, “Nemám důvěru k lidem v Nadždu, co se týče lidí, které bych poslal!“ Amir odpověděl, “Vezmu je pod svou ochranu, takto jim nikdo neublíží.“
Pán světů tento závazek přijal a připravil delegaci o sedmdesáti lidech z Ašabů as-Soffa. Tito, recitovali Korán al-karim po nocích. Všichni byli hafizové (Muslimové, kteří uměli zpaměti celý Korán al-karim). Byli nazýváni Ašabové al-qurra. Jména některých z nich jsou: Amir ibn Fahr, Amr ibn Zamri, Atijja ibn Abdulláh, Anas ibn Mu’awija, Hakam ibn Kajsan, Harith ibn Samma, Ka’b ibn Zajd, Malik ibn Thabit, Munzir ibn Amr, Rafi’ ibn Mazil, Said ibn Huzam, Salim ibn Milhan, Suhajl ibn Amir, Tufajl ibn As’ad a Urwa ibn Salt (radijalláhu ta’ala ‘anhum). Na Rasúlulláhův příkaz, vyrazili pod velením Hadrata Munzira Ibn Amra. Rasúlulláh také napsal dva dopisy, které poslal náčelníkům kmenů Bani Amr a Bani Nadžd.
Abu Bara, který chtěl, aby byl jeho kmen poctěn Islámem, vyrazil ještě před Ašaby as-Soffa, a jel do svého kmene. Svému lidu řekl, že delegace, která přijede, je pod jeho ochranou, a že jim nesmí nikdo ublížit. Všichni, kromě jeho synovce Amira Ibn Tufajla, souhlasili s tím, že jim neublíží. Amir ozbrojil muže tří kmenů, ujal se velení, a obklíčil Ašaby al-kiram, kteří přijeli do Bi’r Mauna, ze všech stran. Sahabijové, kteří byli takto obklíčeni, vytasili své meče a bojovali hrdinsky do poslední kapky své krve. Všichni, kromě dvou, se stali mučedníky. Hadrata Amra Ibn Umajju vzali do zajetí. Hadrata Ka’ba Ibn Zajda nechali, neboť si mysleli, že je mrtev.
Poslední slova těchto mučedníků, požehnaných Ašabů, byla, “Ó, náš Rabbi! Není nikoho, kromě Tebe, kdo by mohl Rasúlulláha informovat o naší situaci. Předej Mu náš salam!“ V tu chvíli přišel k našemu Pánu, Prorokovi, Džabrail ‘alejhis-salam ve velkém zármutku, předal jejich salam a řekl, “Oni se dostali k Alláhovi ta’ala. Alláh ta’ala je s nimi spokojen, a oni jsou spokojeni s Alláhem ta’ala.“
Poté, náš milovaný Prorok odpověděl, “Wa ‘alejhis-salam,” otočil se ke Svým Ašabům al-kiram s velkým zármutkem a informoval je o tom, co se stalo, slovy, “Vaši bratři se střetli s polyteisty. Polyteisté je zabili a propíchli je svými oštěpy...“
Zatímco Hadrat Amir ibn Fuhajra bojoval proti nepřátelům,
“Walláhi, dosáhl jsem Džanny!“ Amir ibn Fuhajra (radijalláhu ‘anh)
někdo jménem Džabbar Hadratu Amirovi zapíchl svůj oštěp do zad. V tu chvíli, Hadrat Amir řekl, “Walláhi, dosáhl jsem Džanny!“ Poté se jeho tělo vzneslo do nebes, před zraky Džabbara a dalších polyteistů. Všichni byli touto událostí ohromeni, ale pouze Džabbar, který ho zabil, se stal Muslimem.
Náš Pán, Prorok, byl plný smutku, kvůli událostem v Radži’ a Bi’r Mauně. Po dobu jednoho měsíce se po každém salatu modlil za utrpení kmenů, které tyto otřesné skutky spáchaly. Alláh ta’ala modlitby Svého Rasúla přijal. Na tyto kmeny seslal sucha a hladomor. Poté, sedm set lidí zemřelo na infekční nemoci.1
Ty jsi lékařem světa, já nemocné srdce mám,
V naději, že se vyléčím, tobě jsem své srdce přinesl.
Hory hříchů nesu na zádech, z hrůzy má tvář zbledla,
Ale nadějí jsem naplněn, přinesl jsem své hříchy, abych s nimi skoncoval.
Ó, vůdce světů! Miluji a obdivuji tě;
Pláču dny i noci, neboť jsem ti vzdálen.
Tvé obrovské milosrdenství je elixírem života, a já jsem žíznivý;
Pokud se mi nedostane alespoň kapka z něho, zemřu.
Je marným úsilím, chválit Ho s Jeho kvalitami.
Popisovat Ho slovy je tak obtížné.
On je tak odpouštějící a štědrý, perla z vody přichází,
Drahokam z kamene, růže z trnu.
Sluneční zář, z Jeho nuru pochází,
Kapka vody na růži, z jeho tváře, růži se podobající, pochází.
Jeho popis, měl by být více, než toto, avšak,
Upřímně řečeno, lhostejnost zapírání se podobá.
Je možné vložit celý svět do jednoho zrna,
Popsat Ho je pro mě obtížnější.
Mawlana Khalid al-Baghdadi