JEHO MLÁDÍ A MANŽELSTVÍ

Jeho mládí

“Pro Jeho velikou upřímnost a loajalitu se Muhamedu ‘alejhis-salam, který jak celý svět potvrdil byl vynikajícím člověkem, říkalo Muhamed al-Amin (Důvěryhodný Muhamed), dokonce Jeho největšími nepřáteli a zatvrzelými nevěřícími.”
Husejn Hilmi ibn Sa’id (rahmat-Alláhi ‘alejh)

Dokonce již v mládí byl Muhamed ‘alejhis-salam, který je ve všech ohledech nejlepším člověkem, milován lidmi z Mekky více než Jeho vrstevníci. Díky Jeho vysokým morálním kvalitám, nebývale přátelskému jednání s lidmi, klidnosti, jemnosti a Jeho dalším skvělým kvalitám, byl všemi milován a obdivován. Pro Jeho neuvěřitelnou upřímnost a důvěryhodnost Mu lidé v Mekce začali říkat “Al-Amin”, což znamená vždy důvěryhodný. A tedy, pod tímto jménem byl znám již v mládí.

V době, kdy byl náš Prorok mladý, Arabové žili v éře naprosté nevědomosti. Šířilo se mezi nimi modlářství, alkohol, hazard, smilstvo, účtování úroků a další ohavné skutky. Muhamedu ‘alejhis-salam se jejich ohavné chování silně protivilo a vždy se vyvaroval všech jejich špatných skutků. Všichni lidé z Mekky toto věděli, a byli tím ohromeni. Jelikož velmi nesnášel modly, nikdy se k nim nepřibližoval. Nikdy nejedl žádné maso, které bylo ze zvířete obětovaného pro modly. Během Svého dětství a mládí pásl Své vlastní ovce, okolo Hory Džijad, a vydělával si na živobytí tímto způsobem. Tím, že takto činil, zůstával dál od velmi zdegenerované společnosti. Jednou řekl Ašabům al-kiram, “Není proroka, který by nepásl ovce.“ Když se zeptali, “Ó Rasúlalláh! Ty jsi také pásl ovce?“ On odpověděl, “Ano, já také.“

Když bylo našemu milovanému Proroku okolo dvaceti let, v Mekce nebylo bezpečno. Krutost byla velmi běžnou věcí; bezpečnost majetku, života a cudnosti zmizela. K cizincům, kteří přijeli za obchodem a navštívit Kábu byli Mekkaňané nespravedliví a despotičtí. Lidé, kteří byli utlačováni se nemohli dovolat spravedlnosti. V té době, zboží obchodníka z Jemenu, který do Mekky přicestoval za obchodem, bylo uzurpováno Mekkáncem jménem As ibn Wail. Po této události šel tento obchodník na Horu Abu Qubais, volal po pomoci od tamějších kmenů. Po takových událostech, které jasně ukazovaly, že krutost byla na vrcholu, významné osobnosti kmenů synů Hašima, Zuhry a dalších se shromáždily v domě Abdulláha ibn Džud’an. Rozhodli o tom, že nikdo, místní nebo cizinec, by neměl být utlačován a nemělo by s ním být zacházeno nespravedlivě, že zamezí útlaku, a že práva ukřivděných budou navrácena. Za tímto účelem založili sdružení spravedlnosti.1

Toto sdružení, do kterého náš milovaný Prorok vstoupil v mladém věku, a na jehož vzniku měl velký podíl, se jmenovalo Hilf al-Fudul. Podobné sdružení bylo založeno již dříve dvěma lidmi, kteří se jmenovali Fadl a Fudajl. Jméno sdružení bylo dáno s odkazem na předešlé sdružení. Toto sdružení zastavilo krutost a poskytlo opět bezpečnost v Mekce. Po dlouhou dobu bylo účinné. Po tom, co byl náš Pán Rasúlalláh informován o Svém proroctví, řekl Ašábům al-kiram, “Byl jsem u složení přísahy v domě Abdulláha ibn Džud’ana. Tato přísaha je pro mne drahocennější než velbloudi s červenou srstí (bohatství). Kdybych byl k takovému shromáždění pozván nyní, přijal bych ho.“2

Jeho obchod

Mekkaňané se dlouhodobě věnovali obchodu a na živobytí si vydělávali

“Pokud si Muslim vydělává halal cestou, nezávisí na ostatních a pomáhá svým sousedům a příbuzným, v den kijámetu bude zářivý a jasný jako plný měsíc.”
Hadís aš-šaríf

tímto způsobem. Abu Talib, strýc našeho Pána, Proroka (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam) z otcovy strany, se také věnoval obchodu. Když bylo našemu milovanému Proroku okolo dvaceti pěti let, finanční potíže v Mekce značně vzrostly. Z tohoto důvodu Mekkaňané připravili velký karavan pro obchodní cestu do Damašku. Během těchto dnů přišel Abu Talib k našemu Pánu, Rasúlulláhovi, a řekl, “Ó můj vážený synovče! Chudoba dosáhla vrcholu. V těchto posledních letech, které jsme prožili v nouzi a těžkostech, jsme přišli o vše. Zde, karavan Kurajšů je připraven a brzo odjede do Damašku. Paní Chadídža pošle také zboží tímto karavanem. Potřebuje důvěryhodného člověka. Jistě pro tuto práci hledá důvěryhodného člověka. Bude potřebovat člověka, který je důvěryhodný, čistý a loajální jako jsi ty. Bylo by dobré, kdybychom šli za ní a navrhli jí, abys jel jako její zástupce. Bezpochyby ti dá přednost před ostatními. Popravdě nechci, abys jel do Damašku. Bojím se, že ti židé z Damašku mohou ublížit. Nicméně, nemohu najít jiné řešení.” Náš Pán, Prorok, mu řekl, “Učiň, jak uznáš za vhodné.”

Hadrat Chadídža byla dámou, která měla v Arábii obrovskou reputaci pro svou krásu, jmění, inteligenci, cudnost a dobré způsoby. Proto bylo okolo mnoho lidí, kteří si přáli se s ní oženit. Avšak nikoho si vzít nechtěla, kvůli snu, který se jí zdál. V jejím snu, měsíc sestoupil z nebe a vstoupil do její hrudi; jeho světlo zářilo z jejího podpaží a osvítilo celý svět. Ráno pověděla o svém snu jednomu příbuznému jménem Waraqa ibn Nawfal. Waraqa jí řekl, “Byl narozen prorok posledního věku. Vezme si tě, a během času s tebou k Němu přijde wahy3. Nur Jeho náboženství vyplní svět. Budeš první, kdo uvěří. Tento prorok bude jeden z Kurajšů a z Bani Hašim linie.” Hadrat Chadídža se z této odpovědi radovala a začala čekat na příchod tohoto proroka.

Hadrat Chadídža se věnovala obchodu; navazovala partnerství s těmi, s nimiž se dohodla. Abu Talib pověděl naší matce Hadrat Chadídži o situaci. Po tomto, Hadrat Chadídža pozvala našeho Pána, Rasúlulláha, k sobě domů, aby Ho viděla a promluvila si s Ním. Když náš Pán dorazil, projevila Mu velikou úctu a respekt. Obdivovala eleganci našeho Pána, i Jeho vznešenou a krásnou tvář. Řekla našemu Pánu, Prorokovi, “Vím, že jsi upřímný, důvěryhodný, spolehlivý, a že máš dobré morální kvality. Zaplatím ti více, než jsem kdy za tuto práci zaplatila komukoliv jinému...“ Poté, co probrali honorář, naše matka Hadrat Chadídža dala Rasúlulláhovi potřebné oblečení pro tuto práci, a s klidem v srdci pozorovala, jak odjíždí z jejího domu. Navíc také dala Majsarovi pro Rasúlulláha drahé oblečení, které měl mít na sobě po cestě.

Naše matka Hadrat Chadídža znala znaky proroctví od syna svého strýce z otcovy strany, Waraqa ibn Nawfala, který byl vzdělaným křesťanem. Během této návštěvy našeho Pána, Rasúlulláha, byla schopna na Něm rozpoznat znamení proroctví. Z tohoto důvodu, řekla svému služebníkovi, Majsarovi, “Těsně před tím než karavan vyjede z Mekky, dej Muhamedovi (‘alejhis-salam) otěže pro velbloudy, aby Mekkaňané nešířili pomluvy. Až budete pryč z města, mimo dohled, ať si obleče tyto šaty.”

Poté, nachystala pro své nejhezčí velbloudy postroje hodné sultána, a řekla Majsarovi, “Zdvořile Mu pomoz nasednout na velblouda, drž otěže a považuj se za Jeho služebníka! Nedělej nic bez Jeho svolení a ochraňuj Ho před každým nebezpečím, i kdyby tě to mělo stát život! Nikde neztrácej čas, a vraťte se rychle, abychom nebyli zahanbeni v očích synů Hašima. Pokud učiníš přesně, jak ti říkám, osvobodím tě a dám ti tolik darů, kolik si jen budeš přát.”

Karavan byl připraven; lidé z Mekky se shromáždili ve velkých skupinách, aby se rozloučili s příbuznými. Příbuzní našeho milovaného Proroka, Jeho strýc a starší z kmene Hašima, byli přítomní také. Když teta našeho Proroka viděla Alláhova ta’ala Rasúla (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam) v oblečení pro sluhy, a držet velbloudí otěže, podlomily se jí kolena. Vzlykala a ronila slzy. Zatímco vzlykala a plakala, vyjádřila svůj smutek následujícími slovy, “Ó Abdulmuttalibe! Ó skvělý člověku, který vykopal studnu Zamzam! Ó Abdulláhu! Vstaňte z vašich hrobů a pohleďte, v jakém stavu je tento požehnaný člověk!“ Abu Tálib se cítil stejně a byl ve stejném rozpoložení. Slzy jako perly padaly z požehnaných očí našeho Pána, Rasúlulláha, a řekl, “Nikdy na mě nezapomeňte. Pamatujte, že jsem ve smutku a úzkosti, daleko od domova.“ Každý, kdo slyšel tato slova, plakal. Andělé na nebi se k nim přidali a řekli, “Ó náš Rabbi! Toto je Muhamed ‘alejhis-salam, kterému jsi uštědřil nejvyšší stupeň tím, že jsi Ho učinil Svým Habibem. Jaký je hikmat této situace?“ Alláh ta’ala jim řekl, “Ano, On je Mým Habibem. Ale vy neznáte tajemství lásky. Nejste schopni zachytit tajemství mezi milovaným a milovníkem. Nikdo nemůže znát tento stav. Nikdo není schopen pochopit ani trochu z této skryté záležitosti.“

Poté, co karavan vyjel a Mekka byla v nedohlednu, podle příkazů Hadrat Chadídže, Majsara oblékl našeho milovaného Proroka do vznešeného oblečení. Pomohl Mu nasednout na velblouda, který byl pokryt různými látkami a byl nádherně ozdoben. Převzal také velbloudí otěže.

Během této cesty, ti v karavanu, viděli oblak zastiňující našeho milovaného Proroka, který byl seslán jako milosrdenství světům, a dva anděly v podobě ptáků, pohybující se s Ním, až do doby, kdy byla cesta u konce.4 Neboť viděli mnoho událostí,

“Nikdy bych na tyto modly nepřísahal! Kdykoliv kolem nich procházím, odvracím od nich Svoji tvář.“
Hadís aš-šaríf

třeba jak dva velbloudi, kteří byli unavení a upadli za karavanem, náhle zrychlili, poté, co je pohladil Svou požehnanou rukou, nesmírně Ho milovali a poznali, že Jeho Sláva bude obrovská.

Když přijeli na místo zvané Busra, opět zastavili v blízkosti kláštera. Kněz Bahira, který porozuměl a řekl, že On bude posledním Prorokem poté, co viděl mnohá znamení, již zemřel a byl nahrazen někým, kdo se jmenoval Nastura. Když kněz Nastura, který sledoval Kurajšský karavan, poté, co zastavil blízko kláštera, viděl, jak se mrtvý strom zbarvil dozelena, když si pod ním někdo sedl, zeptal se Majsary, “Kdo je tím člověkem pod stromem?“ Majsara odpověděl, “On pochází od Haram lidí z kmene Kurajšů.“ Poté Nastura řekl, “Do této chvíle, nikdo kromě proroků pod tímto stromem neseděl.“ A zeptal se, “Má začervenání ve Svých očích?“ Majsara odpověděl, “Ano, má, a nikdy to z Jeho očí nemizí.“ Nastura řekl, “Ve jménu Alláha ta’ala, který seslal Indžil Isovi ‘alejhis-salam, tento člověk bude posledním prorokem. Kdybych jenom mohl žít, až Mu bude odhaleno Jeho proroctví.“

Když Muhamed ‘alejhis-salam prodával zboží Paní Chadídže na tržišti v Busře, židovský muž Mu nevěřil při smlouvání a řekl, “Přísahej na idoly Lat a Uzza a uvěřím ti.“ A Muhamed ‘alejhis-salam mu řekl, “Nikdy bych na tyto modly nepřísahal! Kdykoliv kolem nich procházím, odvracím od nich Svoji tvář.“ Tento žid, který na Něm viděl také další Znamení, řekl, “Mluvíš pravdu. Přísahám, že tento člověk je někým, kdo bude prorokem,“ a vyjádřil Mu svůj obdiv slovy, “Naši učenci našli vlastnosti tohoto člověka v knihách.“

Majsara zpracovával ve své mysli všechno, co viděl a slyšel o našem Pánu Rasúlulláhovi, a jeho obdiv stoupal. Srdce Majsary bylo naplněno láskou k Pánu světů. Nyní Mu sloužil s obrovskou láskou a úctou, a velmi pečlivě plnil Jeho drobná přání.

Zboží bylo prodáno, a s požehnáním našeho Pána, Proroka, zisky byly větší než kdy předtím. Karavan se připravil na zpáteční cestu. Když dorazili do Marruzzahranu, Majsara našemu milovanému Prorokovi navrhl, aby doručil dobré zprávy do Mekky. Náš Pán souhlasil, opustil karavan a uháněl se Svým velbloudem směrem k Mekce.

Paní Nafisa bint Munijja řekla, “Čas příjezdu karavanu se blížil. Každý den, Paní Chadídža vyšla se svými služebnými na nejvyšší místo svého domu a čekala na příjezd karavanu. V jeden takový den jsem byla s Chadidží. Najednou se v dáli objevil člověk na velbloudu. Oblak a dva andělé v podobě ptáků Ho zastiňovali. Nur z požehnané tváře našeho Proroka zářil jako měsíc. Paní Chadídži se velmi ulevilo, když si uvědomila, kdo to je. Avšak předstírajíce, že neví, o koho se jedná, zeptala se, “Kdo by mohl přijíždět v tak horký den?“ Služebníci řekli, “Člověk, který přijíždí, vypadá jako Muhamed (‘alejhis-salam),” a byli ohromeni tím, co viděli. Za chvíli byl již náš Pán, Rasúl al-akram (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam), v sídle naší matky Chadídže a pověděl jí o situaci. Se zprávami, které přinesl, jí učinil velkou radost.

Po chvíli, karavan přijel do Mekky. Majsara pověděl naší matce Hadrat Chadídži, velmi detailně, jak byl náš Prorok během cesty zastíněn, co řekl kněz Nastura, jak se zesláblí velbloudi stali rychlými, a o mnoha podobných neobyčejných událostech, kterých byl svědkem. Vychvaloval našeho Pána, Proroka, jak jen mohl. Hadrat Chadídža si toho byla vědoma, ale jeho slova zesílila její jakin (neochvějnou víru). Varovala Majsaru, “Neříkej nikomu, čeho jsi byl po cestě svědkem.“5

Naše matka Chadídža šla k Waraqu ibn Nawfalovi, aby ho informovala o tom, co slyšela. Waraqa poslouchal o tom, co se stalo, s velkým obdivem, a poté řekl, “Ó Chadídžo, jestli je pravdou, co jsi mi pověděla, Muhamed ‘alejhis-salam bude prorokem této ummy.“

Když bylo našemu Pánu, Prorokovi, 12 let, vycestoval se Svým strýcem Abu Talibem do Busry za obchodem. Když Mu bylo 17, jel do Jemenu se Svým strýcem Zubajrem. Ve 20 letech jel do Damašku s Hadratem Abu Bakrem, a ve 25 jel opět do Damašku, aby prodal zboží naší matky Hadrat Chadídže.6 A tedy, vycestoval přesně čtyřikrát. Kromě těchto cest, nepodnikl žádnou jinou.

Jeho manželství s naší matkou Hadrat Chadidží

Naše matka Hadrat Chadídža, po obdržení dobrých zpráv od Waraqa ibn Nawfala, a poté, co viděla krásný charakter našeho milovaného Proroka, se chtěla stát Jeho manželkou a chtěla býti poctěna tím, že Mu bude sloužit. Nafisa bint Munijja pochopila její úmysly a stala se prostředníkem. S tímto záměrem předstoupila před vznešeného Rasúla al-akrama a zeptala se, “Ó Muhamede! Co ti brání v tom, aby ses oženil?“ Náš Prorok odpověděl, “Nemám dostatek peněz, abych se oženil.“ Paní Nafisa řekla, “Ó Muhamede! Pokud se chceš oženit s počestnou a úctyhodnou dámou, která je bohatá a krásná, jsem připravena ti pomoci.“ Náš milovaný Prorok se zeptal, “Kdo je ta dáma?“ Ona řekla, “Je to Chadídža bint Huwaylid.“ Když se náš Pán, Rasúlulláh zeptal, “Kdo bude prostředníkem?“ Řekla, “Já jím budu,“ a odešla. Šla za Hadrat Chadidží a oznámila jí dobrou zprávu. Hadrat Chadídža přivolala své příbuzné Amr ibn Asada a Waraqa ibn Nawfala a vysvětlila jim situaci. Také poslala zprávu našemu Pánu, Rasúlulláhovi, a pozvala Ho, aby přišel v určitý čas. Abu Talib a jeho bratři učinili přípravy a našeho Pána, Proroka, doprovodili.

Naše matka, Hadrat Chadídža, ozdobila svůj dům ornamenty. Jako znamení vděku, darovala všechny své šperky svému služebnictvu. Poté je propustila.

“Všechno toto zboží patří tvé vznešené osobě. Potřebuji tě a jsem ti vděčná.“ Chadídža tul-kubra (radij Alláhu ‘anha)

Náš Pán, Rasúlulláh, poctil dům naší matky Hadrat Chadídže, spolu se Svými strýci. Abu Talib řekl, “Chvála našemu Stvořiteli, učinil nás ze synů Ibrahimových ‘alejhis-salam a z potomstva Ismaila ‘alejhis-salam. Učinil nás opatrovníky Baitulláha. Poctil nás Haram aš-šarífem, qiblou, která je svatým domem pro lidi, kterou obchází světy, a která je ochráněna od všeho špatného. Muhamed, syn mého bratra Abdulláha, je takovým člověkem, který je nadřazen všem, bez ohledu s kým je porovnáván mezi Kurajši. Nemá mnoho majetku, ale majetek není skutečnou hodnotou. Neboť majetek je jako stín. Přechází z ruky do ruky a tak to také pokračuje. Sláva a nadřazenost mého synovce je známá vám všem. Nyní se chce oženit s Chadidží bint Huwaylid. Kolik chcete, aby bylo věnováno mahru7 z mého majetku? Přísahám, že Muhamedova hodnost je vysoká.” Waraqa ibn Nawfal s těmito slovy souhlasil. Amr ibn Asad, strýc naší matky Chadídže z otcovy strany, řekl, “Buďte svědky toho, že jsem dal Chadídžu bint Huwaylid za ženu Muhamedovi (‘alejhis-salam).” Tímto, nikah (sňatek) byl dokončen. Podle jedné výpovědi, mahr činil 400 mithqal zlata, v další výpovědi to bylo 500 dirhamů, a v jiné to bylo zase 20 velbloudů.8 [jeden mithqal jsou čtyři gramy a osmdesát centigramů.]

Abu Talib nechal porazit velblouda pro svatební hostinu a uspořádal nevídanou hostinu. Svatba se uskutečnila. Naše matka Hadrat Chadídža věnovala všechno své jmění našemu Pánu, Proroku, a řekla, “Všechno toto zboží patří tvé vznešené osobě. Potřebuji tě a jsem ti vděčná.“

Naše matka Hadrat Chadídža našemu Proroku Muhamedovi (‘alejhis-salam) vždy sloužila a byla Mu nápomocna, po celou dobu jejich manželství. Toto manželství našeho Pána, Proroka, trvalo po dobu dvaceti pěti let, do doby než naše matka Chadídža zemřela. Z toho patnáct let bylo před bi’thatem (doba, kdy byl informován o Svém proroctví), a deset let manželství po bi’thatu. Náš Prorok Muhamed (‘alejhis-salam) se neoženil s nikým dokud byla Hadrat Chadídža naživu. Měl šest dětí, dva syny a čtyři dcery. Byli to Qasim, Zajnab, Ruqajja, Umm Kulthum, Fatima a Abdulláh (Tajjib nebo Táhir). Měl také syna jménem Ibrahím s Hadrat Marií, se kterou se oženil po bi’thatu. S Jeho dalšími ženami neměl žádné děti. Zajnab byla nejstarší z Jeho dcer. Jeho nejmladší dcera, Fatima, byla tatínkovou nejoblíbenější. Byla narozena třináct let před Hegirou. Tak jako Jeho synové zemřeli v mladém věku, tak i všechny Jeho dcery, kromě Fatimy, zemřely dříve než On. Naše matka Fatima zemřela šest měsíců po našem Pánu, Proroku. Rodová linie našeho milovaného Proroka Muhameda (‘alejhis-salam) pokračovala s potomky Hadrat Fatimy.9

Náš Pán, Rasúl al-akram (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam), po svatbě s naší matkou Chadidží pokračoval v obchodování. S jejich výdělky poskytovali ubytování návštěvníkům, pomáhali sirotkům a chudým.

Zajd ibn Haritha

Když byl Zajd ibn Haritha ještě dítě, jel se svou matkou Su’dou navštívit své příbuzné. V době, kdy byli u nich, napadl je jiný kmen. Vzali Zajda jako zajatce. Vzali ho na veletrh Suq al-Ukaz v Mekce, aby ho prodali. Hadrat Chadídžin synovec Hakim ibn Hizam koupil Zajda za 400 dirhamů. Hakim ibn Hizam ho daroval Hadrat Chadídži, své tetě z otcovy strany, která ho zase darovala našemu Pánu, Prorokovi. Náš Pán, Prorok, ho okamžitě propustil, ale on zůstal s Ním. Propuštěný Zajd ibn Haritha neměl kam jít a nebyl nikdo lepší než Rasúlulláh, kdo by se o něho postaral. A tedy, byl rád, že mohl u Rasúlulláha zůstat.

Zajd ibn Haritha, ke kterému se náš Pán, Prorok choval vždy vlídně, miloval našeho Pána, Proroka, více než svého otce i matku, a nechtěl odejít. Neboť On byl stvořen ke zdokonalení, dokonce i před tím, než Mu bylo zjeveno Jeho proroctví, všech druhů viditelných i neviditelných, známých i neznámých dobrých mravů jakými jsou spravedlnost, milosrdenství, soucítění, lidskost, vlídnost, laskavost, dobročinnost, dodržování slova, láska k bližnímu, štědrost, důvěryhodnost, ochraňování utlačovaných a chudých, láskyplnost a starostlivost k dětem, upřímnost, pravdomluvnost, přátelské chování, skromnost, střídmost, jemnost při jednání s lidmi, statečnost a odvaha, a je nejvýše postavený ze všech stvoření, která kdy přišla nebo přijdou na tento svět. Byl přezdíván “Al-Amin”, jelikož si získal důvěru všech.

Ani jeho matka, ani jeho otec, nevěděli o tom, kam byl jejich syn odvezen nebo co se s ním stalo. Jeho otec Haritha byl spalován touhou po svém synovi a potuloval se okolo, aby ho našel. Vyptával se svých příbuzných a známých, kteří cestovali z Jemenu do různých zemí, jestli nemají nějaké zprávy o jeho synovi Zajdovi.  Recitoval básně a ronil slzy.

Plakal jsem pro svého Zajda; Nevím, co se s ním stalo,
Je naživu nebo ho zasáhla smrt?
Nevyptávej se na něho, marně. Ó mé srdce!
Nevíš, jestli má hrob v zemi nebo je živ.
Další báseň o jeho touze po synovi:
Ó můj Zajde, můj synu! Kdybych věděl, že ti, co odešli, se vrátí!
Nepřál bych si návrat nikoho, kromě tebe.
Vzpomenu si na něho, když vítr fouká, když vidím dítě.
Slunce mi tě připomíná, jak vychází každé ráno.
Pláču pro svého drahouška; pláču tisíckrát,
Vyhlížím ho, na svém koni, přestože jsem v troskách.
Můj kůň, ani já, neznáme odpočinek nebo únavu,
Dokud je možné, že můj syn bude nalezen.
Nicméně, naděje klame člověka; nakonec je pomíjivou,
Moji synové! Qajsi, Amre, Jazide, Džabali! Můj Zajd je svěřen vám.

Nakonec, před příchodem Islámu, někteří lidé z kmene Bani Kalb,

“Nedávám přednost nikomu, před tebou. Ty jsi pro mě obojím, otcem i strýcem. Chci zůstat s tebou.“
Zajd ibn Haritha (radij-Alláhu ‘anh)

kteří přijeli navštívit Kábu, viděli a poznali Hadrata Zajda. “Vím, že mě má rodina oplakává, sdělte jim tato dvojverší,“ a zarecitoval jim báseň:

Moje srdce hoří; Jsem daleko od domova,
I když od svých rodičů jsem daleko, mým sousedem je Kába.
Nedopusťte, aby vaše bolest vznítila oheň ve vašem srdci,
Nenechte váš pláč, dosáhnout až k nebesům.
Chvála Mawlovi, neboť jsem v takovém domě,
Že jsem vděčný za poctu a laskavost, které jsou mi projevovány.

Po obdržení této zprávy byl Haritha velmi šťastný. Okamžitě vzal velkou sumu peněz a jel do Mekky, spolu se svým bratrem Kábem. Když dorazili do Mekky, zjistil, kde je dům našeho Proroka a předstoupil před Něho. Řekl, “Ó vůdce kmene Kurajšů, Ó vnuku Abdulmuttalibův, Ó synu linie Bani Hašima! Ty jsi sousedem Haram aš-šarifa. Ty poskytuješ pohostinství návštěvníkům a propouštíš zajatce, a zachraňuješ je ze zajetí. Nech nás, abychom ti dali peněz, kolik jen chceš, abychom zachránili našeho syna, který je tvým služebným, a propusti ho; prosím, neodmítej naši prosbu!” Náš Prorok (sall-Alláhu ‘alejhi wa sallam) řekl, “Zavolejme Zajda a informujme ho o situaci. Nechme ho rozhodnout se. Pokud se rozhodne jít s vámi, můžete ho odtud vzít, aniž byste platili jakékoliv peníze. Ale pokud si vybere mě a bude chtít zůstat se mnou, přísahám Alláhovi, toho, kdo si mě vybere, nenechám nikomu; zůstane se mnou.”

Haritha a jeho bratr byli velmi spokojení s odpovědí našeho Pána, Proroka a řekli, “Zacházel jsi s námi velmi spravedlivě a svědomitě!”

Po tomto, náš Pán, Prorok, k Sobě přivolal Zajda a zeptal se, “Znáš tyto lidi?“ Odpověděl, “Ano, jeden z nich je mým otcem a druhý je mým strýcem.“ Poté, náš Prorok řekl, “Ó Zajde! Poznal jsi, jaký jsem; viděl jsi můj soucit a milosrdenství a mé chování vůči tobě. Tito lidé přišli, aby si tě odvezli. Tedy, buďto si vyber mě a zůstaň se mnou, nebo si vyber je a odejdi.“

Jeho otec a strýc očekávali, že si vybere je, a že si Zajda odvezou. Zajd řekl, “Nedávám přednost nikomu, před tebou. Ty jsi pro mě obojím, otcem i strýcem. Chci zůstat s tebou.“

Jeho otec i strýc byli v šoku. Jeho otec se rozzlobil a řekl, “Styď se! Tak ty dáváš přednost otroctví před svobodou a před tvou matkou, otcem a strýcem!“ Zajd svému otci odpověděl, “Otče, viděl jsem tolik soucitu a dobrého zacházení od tohoto člověka, že před Ním nemohu dát přednost nikomu.“

Náš Pán, Prorok, velice Zajda miloval. Když viděl jeho oddanost a lásku, kterou k Němu choval, vzal ho k Hidžře v Kábě al-mu’azzama a řekl lidem, “Buďte svědky toho, že Zajd je mým synem. Já jsem jeho dědicem; on je Mým dědicem.“ Když toto viděli Zajdův otec a strýc, jejich vztek pominul. S radostí se vrátili do svého rodného města. Po tomto, Ašabové al-kiram začali Zajdovi říkat Zajd ibn Muhamed (syn Muhamedův). Později, jelikož adopce byla zrušena Alláhem ta’ala, jak je uvedeno v Sůře al-Ahzab, v 5. ajatu, “Nazývejte své děti jménem jejich otců, toto je spravedlivější v očích Alláha,“ a ve 40. ajatu, “Muhamed (‘alejhis-salam) není otcem nikoho z vás (jako Zajd),“ Hadrata Zajda začali nazývat jménem jeho otce, tj. “Zajd, syn Haritha“ (Zajd ibn Haritha).10

Arbitráž Káby

Když bylo našemu Pánu, Rasúlulláhovi, okolo třiceti pěti let, rozhodoval ve věci Káby. V té době, deště a záplavy shodily zdi Káby. Navíc, také oheň Kábu poškodil.11 Bylo nezbytné učinit přestavbu. Z tohoto důvodu, kmen Kurajšů zboural Kábu, která byla postavena Hadratem Ibrahimem, až k základům, a začali s obnovou. Postavili zdi tak, že každému kmenu přidělili jeden úsek. Neboť věděli, že tato práce je obrovskou poctou, nemohli se domluvit na tom, kdo položí kámen Hadžar al-Aswad. Jelikož každý z kmenů chtěl dosáhnout této pocty, vznikl mezi nimi velký spor. Abuddarovi synové učinili přísahu, “Pokud tento úkol připadne jinému kmenu, prolijeme krev.“ Tento spor, který trval čtyři nebo pět dní, skoro skončil krveprolitím.

V pondělí, Huzajfa ibn Mugira, který byl Abdulmuttalibův strýc z matčiny strany a váženým starším, řekl, “Ó Kurajšská komunito! Pro rozsouzení vašeho sporu, jmenujte rozhodčím prvního člověka, který projde touto bránou,“ a ukázal na bránu Bani Šajba, která byla branou do Káby. Tento návrh přijali a začali vyhlížet, kdo projde jako první branou Bani Šajba, aby mohl tento spor rozsoudit v nejvíce kritické chvíli. Konečně, viděli Muhameda ‘alejhis-salam, jehož upřímnosti a vysokého stupně morálky si velmi vážili , a jehož nazývali Al-Amin, tj. vždy důvěryhodný, procházet branou. Řekli, “Tady je Al-Amin. Dáváme svolení k jeho rozřešení.“

Když byla situace našemu milovanému Proroku ‘alejhis-salam vysvětlena, sundal si kabát a odložil ho na zem. Položil Hadžar al-Aswad na svůj kabát a řekl, “Ať jeden člověk z každého kmene chytne jednu stranu kabátu.“ Nechal je, aby přenesli kámen ke svému místu. Poté vzal kámen do náruče a Svýma požehnanýma rukama ho položil na své místo. A tedy, když viděli, že se předešlo hrozícímu konfliktu, kmeny byly s tímto řešením spokojeny. Pokračovali ve stavbě, kterou předtím započali, a stavbu zdí dokončili.12