Můj milovaný Prorok
Číst onlineObsah

ŽIVOT V HROBĚ

“Nemyslete si, že ti, kteří jsou zabiti na cestě Alláhově, jsou mrtví! Jsou naživu vedle svého Rabba. Je o ně dobře postaráno.”
Al-i ‘Imran: 169

Náš Pán, Prorok, je naživu ve Svém hrobě.

Prorokové jsou naživu ve svých hrobech, a žijí životy, o kterých my nevíme. Awlijové (ti, které Alláh miluje) a mučedníci jsou také naživu ve svých hrobech. Nežijí jen ve slovech. Jsou doopravdy živí. V 169. ajatu al-karimatu, Súry Al-i ‘Imran, je uvedeno, v maalu, “Nemyslete si, že ti, kteří jsou zabiti na cestě Alláhově, jsou mrtví! Jsou naživu vedle svého Rabba. Je o ně dobře postaráno.”

Tento ajat al-karimat uvádí, že mučedníci jsou naživu. Prorokové jsou zajisté před mučedníky a jsou jim mnohem nadřazenější.

Podle učenců Islámu, všichni prorokové zemřeli jako mučedníci. Během Jeho poslední nemoci, náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Neustále jsem cítil bolest z jídla, které jsem pozřel v Khajbaru.“1 Tento hadís aš-šarif ukazuje, že náš Pán, Rasúlulláh, zemřel jako mučedník. A tedy, z tohoto je také vyvozeno, že náš Pán je naživu ve Svém hrobě, jako ostatní mučedníci.

V hadísu aš-šarifu, v “Bukhari” a “Muslim”, se uvádí, “V noci Mi’radž jsem byl přenesen přes hrob Musy (‘alejhis-salam). Vykonával salat ve Svém hrobě.”2

V dalším hadísu aš-šarif se uvádí, “Alláh ta’ala zakázal zemi, aby rozkládala těla proroků.“3 Učenci jednotně uvedli, že je to pravdou. V “Bukhari” a “Muslim“ se píše, “Alláh ta’ala poslal v noci Mi’radž všechny proroky za naším Prorokem. Stal se jejich imámem a vedl je v salatu o dvou rakatech.“

Salat je vykonán s ruku’ (úklon) a sadždou (klanění se). To, co je uvedeno výše, naznačuje, že vykonávají salat tělesně a naživu. To, že Musa ‘alejhis-salam vykonával salat ve Svém hrobě to naznačuje také. V hadísu aš-šarifu, který je uveden v první části kapitoly Mi’radž, v knize “Mišqat” a oznámen Abu Hurajrou, jak se píše v knize Muslim, je uvedeno, “Alláh ta’ala mi ukázal. Musa (‘alejhis-salam) vykonával salat ve stoje. Byl hubený. Jeho vlasy nebyly rozcuchané, ani řídké. Byl jako mladý muž z kmene Šan’a. Isa (‘alejhis-salam) se podobal Urwovi Ibn Mas’udu Sakafimu.”4 Šan’a je jméno dvou kmenů z Jemenu.

Tyto hadísy aš-šarify ukazují, že prorokové jsou naživu se svým Rabbem. Jejich těla se stala věčnými, jako jejich duše. Nejsou zcela pevná. Mohou být vidět jako v hmotném, tak i duchovním světě. 

Z tohoto důvodu, prorokové mohou být viděni jako duše, i jako těla. V hadísu aš-šarif je uvedeno, že Musa a Isa ‘alejhimus-salam vykonávali salat. Vykonávat salat znamená vykonávat různé pohyby. Tyto pohyby jsou vykonány pomocí těla. Ne duší. Náš Prorok řekl, “Viděl jsem, že byl střední postavy, s malým objemem, a svázanými vlasy,” naznačuje, že viděl tělo Musy ‘alejhis-salam, ne Jeho duši. 

Imám al-Bajhaqi řekl, “Poté, co jsou prorokové položeni do svých hrobů, jejich duše se navracejí do jejich těl. My je nemůžeme vidět. Stávají se neviditelnými, stejně jako jsou andělé. Pouze vybraní lidé, kterým Alláh ta’ala udělil karamat (jev, který se děje mimo zákony příčin, awlijům z ummy proroků), je mohou vidět.“ Imám as-Sujuti to řekl také.

Mnoho lidí slyšelo již mnohokrát, že z hrobu našeho Pána, Proroka, bylo na pozdravy odpovězeno. Také bylo mnohokrát slyšet, jak bylo odpovězeno na pozdravy z jiných hrobů.

V hadísu aš-šarif je uvedeno, “Když mě někdo pozdraví, Alláh ta’ala pošle mou duši zpět do mého těla, a já na pozdrav odpovím.“5

Hadrat Imám as-Sujuti řekl, “Rasúlulláh je pohlcen pohledem na Džamal al-iláhi (Alláhovu ta’ala Krásu). Zapomněl na vjemy Svého těla. Když Ho Muslim pozdraví, požehnaná duše našeho Proroka tento stav opustí, a začne vnímat Své tělo. I na tomto světě se mnoho lidí nachází v podobném stavu. Člověk, který je ponořen ve svých myšlenkách týkajících se tohoto světa nebo áchiry, neslyší, co je řečeno vedle něho. Je možné pro člověka, který je pohlcen v Džamal al-iláhi, aby něco slyšel?”

Hadrat Qadi Ijad uvedl ve své knize “Šifa“, zprávu od Sulejmana Ibn Suhajmy, “Jednu noc jsem viděl našeho Pána, Fakhra al-kainat, ve snu a zeptal jsem se Ho, ‘Ó, Rasúlulláh! Víš o pozdravech těch, kteří přichází a zdraví tě?‘ On řekl, ‘Ano. Vím. Přijímám jejich pozdravy a odpovídám na ně.’”

Je tolik hadísů aš-šarif, v nichž se uvádí, že prorokové (‘alejhimus-salawatu wat-taslimat) jsou naživu ve svých hrobech, že se tyto hadísy navzájem posilují. Například, “Salawat, recitovaný vedle mého hrobu, uslyším. O salawatu, který je recitován v dáli, budu informován.“

Tento hadís aš-šarif pochází od Abu Bakra Ibn Abi Šajby. Tento, a podobné hadísy aš-šarify, jsou uvedeny v knihách šesti významných imámů zabývajících se hadísy. 

Následující hadís aš-šarif uvedl Ibn Abi’d-dunja, a pochází od Hadrata Abdulláha Ibn Abbase, “Když člověk navštíví hrob známého a pozdraví ho, zemřelý ho pozná a odpoví mu. Pokud pozdraví zemřelého, kterého neznal, zemřelý se zaraduje a na pozdrav odpoví.“

Pokud je otázkou, jak může Rasúlulláh odpovědět individuálně každému, kdo Mu posílá salat a salam zároveň po celém světě, odpovědí je to jako když slunce v poledne vysílá své světlo na tisíce měst. 

Hadrat Ibrahim ibn Bišar řekl, “Poté, co jsem vykonal hadž, jel jsem do

“Pro toho, kdo mě uvidí ve snu, je to jako by mě viděl vzhůru.“ Hadís aš-šarif

Mediny, abych navštívil požehnaný hrob našeho Proroka. Řekl jsem salam před Hudžrou as-sa’adat (požehnaný hrob našeho Proroka). Uslyšel jsem odpověď, Wa ‘alejkas-salam.”

V hadísu aš-šarif se uvádí, “Po mém úmrtí budu rozumět stejně, jako když jsem byl naživu.“ V dalším hadísu aš-šarif řekl, “Prorokové jsou naživu ve svých hrobech a vykonávají salat.“6

Ve velmi důvěryhodných knihách se píše, že Sajjid Ahmad Rifa’i, jeden z významných awlijů, a mnoho dalších awlijů, slyšeli odpověď, když zdravili Rasúlulláha, a že Ahmad Rifa’i měl tu čest, že mohl políbit Rasúlulláhovu požehnanou ruku. 

Imám as-Sujuti píše ve své knize, “Awlijové na vysokém stupni vidí proroky, jakoby nezemřeli. To, že náš Pán, Prorok, viděl Musu ‘alejhis-salam naživu v Jeho hrobě, byla mu’džiza. Takovéto vidění waliho je karamatem. To, že někdo nevěří na karamat, pochází z nevzdělanosti.“

Následující hadís aš-šarif byl uveden Ibnem Hibbanem, Ibnem Majou a Abu Dawudem, “Recitujte pro mě mnoho salawatů v pátek! Budou mi předány.“ Když byl dotázán, “Budou ti předávány také po tvém úmrtí?“ Řekl, “Země nerozkládá těla proroků. Když Muslim pro mě říká salawat, anděl mě informuje a řekne, ‘Syn toho a toho, z tvé ummy, posílá svůj salam a pomodlil se za tebe.’”

Stejně jako byl náš Pán, Rasúlulláh, milosrdenstvím a velkým požehnáním od Alláha ta’ala pro Jeho Ašaby, zatímco byl naživu, stejně tak je velkým požehnáním pro celou Svou ummu i po Jeho smrti. Je příčinou všeho dobrého. 

V hadísu aš-šarif, který byl vyprávěn Bakirem ibnem Abdulláhem Muzanim, Rasúl al-akram řekl, “Můj život je pro vás užitečný. Mluvíte se mnou, a já promlouvám k vám. Má smrt pro vás bude také užitečná, poté co zemřu. Vaše činy mi budou ukázány. Když uvidím vaše dobré skutky, poděkuji Alláhovi ta’ala. Když uvidím vaše špatné skutky, budu pro vás žádat milost a odpuštění.”7

Hadrat Qusam ibn Abbas byl poctěn tím, že mohl sloužit na pohřbu našeho Pána, Rasúlulláha. Byl posledním, kdo vyšel z Jeho hrobu. Řekl, “Byl jsem poslední, kdo viděl Rasúlulláhovu požehnanou tvář. Jeho požehnaná ústa se hýbala. Naklonil jsem se a poslouchal. Říkal, ‘Ó, můj Rabbi! Moje umma! Ó, můj Rabbi! Moje umma!’“8

Vidění našeho Pána, Rasúlulláha

Může být náš Pán, Rasúlulláh, spatřen, během spánku, a nebo když jsme vzhůru? Pokud je viděn, je to opravdu On, koho vidíme, nebo je to obraz Jeho připomínající? Naši ‘ulama (učenci) podali na tyto otázky různé odpovědi. 

Jednotně se většina shodla na tom, že je naživu ve Svém hrobě, a stejně tak se většina shodla na tom, že je možno Ho spatřit. Toto je také vyvozeno z hadísů aš-šarif. V jednom z hadísů aš-šarif je uvedeno, “Pro toho, kdo mě uvidí ve snu, je to jako by mě viděl vzhůru.“9

Toto je důvod, proč Imám an-Nawawi řekl, “Vidět Ho ve snu, je opravdové vidění Jeho.“ V hadísu aš-šarif je uvedeno, “Kdokoliv mě viděl ve snu, viděl mě opravdu. Neboť ďábel nemůže vzít mou podobu.“10

Hadrat Ibrahim Laqani řekl, “‘Ulamové hadísů se jednotně shodli na tom, že Rasúlulláh může být spatřen zatímco je člověk vzhůru, a stejně tak i ve snu. Existuje mnoho příkladů k oběma případům. Pojďme uvést alespoň některé z nich:

Hadrat Mu’inuddin Čašti navštěvoval hřbitovy v městech, do kterých přijížděl, a vždy se na nějakou dobu zdržel. Vždy když byl již na místě dobře znám, tiše odjel, aniž by si toho kdokoliv všimnul. Jedna z takovýchto cest, byla cesta do Mekky. Odjel do Mekky al-Mukarramy a navštívil Kábu al-mu’azzamu. V Mecce zůstal nějakou dobu, a poté odjel do Mediny al-Munawwary. Jednoho dne, když navštívil požehnaný hrob našeho Proroka, byl slyšet hlas z Jeho hrobu, který říkal, “Zavolej Mu’inuddina.”

Na to, udržovatel hrobů zavolal, “Mu’inuddin!” Načež bylo slyšet několik hlasů z různých míst volat, “Ano!“ Lidé se ptali, “Kterého Mu’inuddina hledáš? Je zde mnoho mužů se jménem Mu’inuddin.“

Poté se udržovatel hrobů otočil a postavil se ke dveřím Rawdy al-mutahhary. Uslyšel hlas, který řekl dvakrát, “Zavolej Mu’inuddina Čaštiho.” Po tomto požadavku udržovatel hrobů zavolal na přítomné, řekl, “Volám Mu’inuddina Čaštiho.”

Když Hadrat Mu’inuddin Čašti tato slova uslyšel, nemohl tomu uvěřit. Vzlykal, plakal a recitoval salawaty, přistoupil k hrobu našeho milovaného Proroka a uctivě tam stál. V tu chvíli uslyšel hlas, “Ó, Qutbo al-mašajih! Pojď!“

Náš Prorok řekl, “Ty jsi pomocníkem mého náboženství. Musíš jet do Indie. Odjeď do Indie. Nachází se tam město jménem Adžmir. Je tam jeden z mých potomků (prapotomků) jménem Sajjid Husajn. Odjel tam se záměrem džihádu a ghazy. Nyní byl zabit. Adžmir upadá do rukou nevěřících. Díky tvému příjezdu, a jeho požehnání, Islám se rozšíří, a nevěřící se stanou bezvýznamnými, neschopnými a neefektivními.” Poté mu dal granátové jablko a řekl, “Pozorně se podívej na toto granátové jablko, poté poznáš a pochopíš, kam pojedeš.“

Hadrat Mu’inuddin Čašti si vzal granátové jablko od našeho Pána, Proroka, a podíval se na něj, jak mu bylo přikázáno, a uviděl naprosto vše mezi východem a západem. 

Hadrat Ahmad Rifai vykonal hadž. Na zpáteční cestě, když navštívil požehnaný hrob našeho Pána, Rasúla al-akram, v Medině al-Munawwaře, pronesl báseň, jejíž význam byl následující:

Byl jsem daleko, na to, abych mohl políbit tvou zem, můj Pane,
Nemohl jsem přijet, a tak jsem poslal, místo sebe, duši svou.
Nyní mi bylo uděleno požehnání, jsem schopen tě navštívit,
Podej mi svou požehnanou ruku, dovol mi, abych ji políbil, Ó, Habibe!

Poté, co zarecitoval báseň, z hrobu našeho milovaného Proroka se ukázala

”‘Ulamové hadísů se jednotně shodli na tom, že Rasúlulláh může být spatřen zatímco je člověk vzhůru, a stejně tak i ve snu.”
Ibrahim Laqani (rahmatulláhi ‘alejh)

Jeho ruka. Sajjid Ahmad Rifai políbil ruku našeho Pána, Proroka, s velkou úctou. Všichni přítomní tuto událost v údivu sledovali. 

Poté, co políbil požehnanou ruku našeho Pána, Proroka, lehl si před vstupem do Rawdy al-mutahhary. Plakal a prosil přítomné, “Překročte mě!“ Učenci museli vycházet jinými dveřmi. Toto je dobře známý karamat, který se vyprávěl po lidech až do dnešního dne. 

Hadrat Ibn Abidin byl znám svou zbožností a vypráví se o něm mnoho karamatů a příhod. On spatřil našeho Pána, Rasúlulláha, na vlastní oči, když recitoval tahijjat (modlitba, která začíná s  “at-tahijjatu lilláhi…”, která se recituje v pozici v sedě během salatu) během pěti denních salatů. Kdyby Ho nespatřil, vykonal by ten salat znovu.

Jeden z nejvýznamnějších Islámských učenců, Hadrat Imám ar-Rabbani Ahmad Faruqi Sarhandi, který byl mudžaddidem (posílil, obnovil Islám) druhého tisíciletí, řekl, “V posledních dnech Ramadánu se mi přihodilo něco krásného. Ležel jsem na své posteli. Oči jsem měl zavřené. Ucítil jsem, že někdo přišel a posadil se na mou postel. Koho jsem to viděl! Byl to sajjid a pán těch dřívějších i pozdějších. Okamžitě jsem se dal dohromady. Řekl mi, ‘Přišel jsem pro tebe napsat idžazat (oprávnění). Nikdy jsem pro nikoho takový idžazat nenapsal.‘ Viděl jsem, že v tom textu v idžazatu byla napsána četná požehnání na tomto světě, a za tím byla napsána mnohá požehnání na světě druhém.”

Hadrat Abdulqadir al-Gejlani uvedl ve své knize “Gunja” vyprávění od Hadrata Ibrahima Tamimiho:

Khidir ‘alejhis-salam mi řekl, “Pokud chceš ve snu spatřit Rasúlulláha, měl by ses postavit po vykonání večerního salatu, a aniž bys s kýmkoliv promluvil do nočního salatu, měl bys vykonat awwabin salat. Měl bys učinit salam na konci každých dvou rakatů.

Měl bys zarecitovat Hamd, tj. Súru al-Fatihu, jednou a Súru al-Ikhlas sedmkrát při každém rakatu. Po vykonání nočního salatu v džama’atu, měl bys jít domů a vykonat witr salat. Než půjdeš do postele, měl bys vykonat salat o dvou rakatech a zarecitovat Súry Hamd a Ikhlas sedmkrát při každém rakatu. Po výkonu salatu bys měl učinit sadždu a požádat Alláha ta’ala o odpuštění sedmkrát (tj. měl bys říci istighfar) a sedmkrát říci ‘Subhánalláhi walhamdu lilláhi wala iláha illalláhu walláhu akbar wala hawla wala quwwata illa billáhil alijjil azím.’ Poté bys měl pozvednout hlavu ze sadždy, posadit se, pozvednout ruce a říci, ‘Ya hajju, ja qajjům, ya zal jalali wal ikram, ja iláhal awwalina wal ákhirín wa ja Rahman-ad-dunja wal ákhirati wa rahimahuma, ja Rabbi, ja Rabbi, ja Rabbi, ja Alláh, ja Alláh, ja Alláh.’

Poté bys se měl postavit a zarecitovat stejnou dua. Poté učiň sadždu a opět zarecituj stejnou dua. Poté pozvedni svou hlavu ze sadždy a otoč se ke qible, lehni si, jakkoliv chceš a snaž se usnout. Než usneš, měl bys opakovat salawat aš-šarifa k našemu Pánovi, Prorokovi.”

Řekl jsem, “Rád bych věděl, kdo tě tuto modlitbu naučil.“ Hadrat Khidir řekl, “Nevěříš mi?“ Já jsem mu řekl, “Přísahám při Alláhovi ta’ala, který poslal Muhameda ‘alejhis-salam jako pravého proroka, věřím ti!“

Khidir ‘alejhis-salam řekl, “Byl jsem přítomen na shromáždění, kde Rasúlulláh vyučoval a radil tuto dua. Tuto modlitbu jsem se naučil. Tuto modlitbu jsem se naučil od člověka, kterého ji naučil Rasúlulláh.”

Udělal jsem vše podle toho, co mi Khidir ‘alejhis-salam pověděl. Začal jsem recitovat salawat aš-šarifa k našemu Pánovi, Prorokovi, ve své posteli. Kvůli radostnému očekávání, že uvidím našeho Pána, Proroka, jsem nemohl usnout, a zůstal jsem vzhůru až do rána. 

Vykonal jsem ranní salat a seděl jsem až do východu slunce. Vykonal jsem duha, tj. dopolední salat. Řekl jsem si, “Pokud budu naživu dnes večer, učiním to stejné, co minulou noc.“ V tom jsem usnul. V mém snu ke mně přišli andělé a vzali mě do Džanny. Tam jsem viděl sídla a paláce z rubínů, smaragdů a perel, a řeky medu, mléka a nápojů z Džanny.

Zeptal jsem se andělů, kteří mě do Džanny přivedli, “Pro koho je to sídlo?“ Oni řekli, “To je pro ty, kteří vykonali to, co ty.“ Neodvedli mě z Džanny, dokud mě nenechali najíst se jídla z Džanny a napít se nápojů z Džanny. Poté mě odvedli z Džanny a vzali mě na místo, kde jsem byl. 

Poté ke mně přišel náš Pán, Rasúlulláh, doprovázen sedmdesáti proroky a sedmdesáti řadami andělů, vzdálenost mezi každou řadou byla jako vzdálenost mezi východem a západem, a pozdravil mě a vzal mě za ruku. V tu chvíli jsem řekl, “Ó, Rasúlulláh! Khidir ‘alejhis-salam mi řekl, že tento hadís slyšel od tebe.“ Náš Pán, Prorok, řekl, “Khidir mluvil pravdu, co řekl, je pravdou. Khidir je nejvzdělanějším člověkem na zemi. On je vůdcem abdalů (množné číslo jména, skupiny awlijů). On je jedním z Alláhových vojáků na zemi.”

Poté jsem se zeptal, “Ó, Rasúlulláh! Bude člověku, který toto také vykoná, dána ještě jiná odměna, než to, co jsem zde viděl?“ On řekl, “Jaká odměna může být lepší, než to, co jsi viděl, a co ti bylo uděleno? Viděl jsi své místo a přístav v Džanně. Jedl jsi ovoce z Džanny a pil jsi nápoje z Džanny. Viděl jsi se mnou anděly a proroky. Viděl jsi hourisy.“

Zeptal jsem se, “Ó, Rasúlulláh! Bude uděleno člověku, který vykoná, co jsem já vykonal, ale nespatří, co já jsem spatřil, to stejné, co je uděleno mě?“ On řekl, “Přísahám při Alláhovi ta’ala, který mě poslal jako pravého proroka, že velké hříchy budou tomu člověku odpuštěny. Alláhův ta’ala hněv k tomu člověku ustane. Přísahám při Alláhovi ta’ala, který mě poslal jako pravého proroka, že to, co je uděleno tobě, bude uděleno také člověku, který vykoná to stejné, co jsi ty vykonal, i když nespatří to, co jsi ty spatřil ve svém snu. Hlas z nebes řekne, že Alláh ta’ala odpustil člověku, který to vykonal, a Muhamedově ummě, od východu po západ.”

Zeptal jsem se, “Ó, Rasúlulláh! Bude mít ten člověk takové štěstí jako já,

“Pokud mě člověk přijde navštívit, bez jakýchkoli jiných záměrů, zaslouží si mou přímluvu v den kijámetu.“ Hadís aš-šarif

uvidí tvou tvář a Džannu?“ On řekl, “Ano, to vše mu bude uděleno.“ Když jsem se zeptal, “Ó, Rasúlulláh! Je vhodné naučit tuto modlitbu všechny věřící, muže a ženy, a informovat je o jejích odměnách?“ On odpověděl, “Přísahám při Alláhovi ta’ala, který mě poslal jako pravého proroka, že tento skutek nevykoná nikdo, kromě těch, které Alláh ta’ala stvořil jako požehnané.”

Kdokoliv uvidí našeho Proroka Muhameda ‘alejhis-salam v Jeho pravé podobě ve snu, zajisté viděl Jeho. Neboť ďábel si na sebe nemůže vzít Jeho podobu. Avšak ďábel se může objevit v jiné podobě. Není snadné toto rozlišit pro někoho, kdo Rasúlulláha nezná.

Někteří učenci tvrdí, “Vidět našeho Proroka ve snu, v jiné podobě, stále znamená, že Ho viděli. Avšak je to známka nedostatku ve znalosti náboženství toho člověka. Každý, kdo uvidí našeho Pána, Proroka, ve snu v Jeho pravé podobě, a zemře jako Muslim, půjde do Džanny.”

Abu Hurajra vyprávěl následující hadís našeho Proroka, “Pokud člověk vykoná salat o dvou rakatech v páteční noc, zarecituje al-Fatihu a Ayat-al Kursi jednou, a Súru al-Ikhlas patnáctkrát při každém rakatu, a po salatu řekne, ‘Alláhumma salli ala Muhammadin nabijjil ummiji,’ tisíckrát, uvidí mě ve svém snu před tím, než přijde další páteční noc. Všechny minulé a budoucí hříchy toho člověka budou prominuty. Džanna je pro ty, kteří mě uvidí.”

Nabi

Další hadís aš-šarif předán Darem Qutnim je, “Člověk, který vykonal hadž, avšak nenavštívil mě, ublížil mi.“ Důvod, proč chtěl být Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) navštěvován je také, aby Jeho umma tímto způsobem získala thawaby.

Z tohoto důvodu naši učenci fiqhu přicházejí do Mediny a vykonávají salat v Masdžidu aš-šarif, poté, co vykonali hadž. Poté navštěvují a získávají požehnání u Rawdy al-mutahhary, Minbaru al-munir a Qabry aš-šarif (Rasúlulláhův požehnaný hrob), který je nadřazenější než Arš al-a’la; místa, kde Prorok seděl, procházel se, opíral se o; tyč, o kterou se opřel, když k Němu přišlo wahy, a místa, kde se procházeli Ašabové al-kiram a Tabi’in (radijalláhu ta’ala ‘anhum adžma’in), kteří pracovali, když byl masdžid stavěn a opravován, a kteří byli poctěni tím, že na to mohli přispět svým majetkem a penězi. Učenci a sulaha (zbožní lidé), kteří přišli po nich, přichází do Mediny po Hadži, a dělají to, co dělali ‘ulamové fiqhu. Dodnes se toho hadžizové drží a navštěvují Medinu al-Munawwaru.

Hadrat Abu Hanifa, slunce ‘ulamů Islámu, řekl, “Návštěva Qabru as-sa’adat (požehnaný hrob našeho Proroka), jeden z nejhodnotnějších mustahabů (čin, který se Alláhovi ta’ala líbí), je ibadatem (uctívání) téměř shodným s wadžibem (čin, který je skoro povinný jako fard, tedy, neměl by být vynechán).”

Člověk, který navštíví požehnaný hrob našeho Pána, Rasúlulláha, by měl zarecitovat mnoho salawatů aš-šarifa. V hadísu aš-šarif je uvedeno, že náš Prorok si je těchto salawatů a salamů vědom. Etiketa návštěvy našeho milovaného Proroka je následující:

Když uvidíš město Medinu al-Munawwaru z dálky, měl bys zarecitovat salat a salam. A poté říci, “Alláhumma haza haramu nabijjika faj’alhu vikajatan li min-an-nar wa amanan min-al-‘azab wa su-il-hisab.” Pokud možno, měl by se před vstupem do města a masdžidu vykonat ghusl. Aplikuj si příjemnou vůni, a dej si na sebe nové a čisté oblečení. Tyto činy značí úctu a respekt. Vstup do Mediny al-Munawwary s pokorou, důstojností a ve vyrovnaném stavu. Po vyslovení “Bismillâhi wa alâ millat-i Rasûlillah,” by měl být zarecitován 80. ajat al-karimat Súry al-Isra. Poté řekni “Alláhumma salli ala Muhamedin wa ala al-i Muhamed. Wagfir li zunubi waftah li abwaba rahmatika wa fadlika,” a vstup do Masdžidu an-Nabawi. Poté vykonej dva rakaty tahijjat al-masdžid salatu, v blízkosti minbaru našeho Pána, Rasúlulláha; sloup minbaru by měl být po tvé pravé ruce. 

Náš milovaný Prorok zde vykonával salat. Toto je místo mezi hrobem a minbarem našeho Pána, Proroka. V hadísu aš-šarif je uvedeno, “Mezi mým hrobem a mým minbarem leží zahrada ze zahrad z Džanny. Můj minbar leží na mém hawzu (rybníku).“11Poté vykonej sadždu k Alláhovi ta’ala za to, že tě učinil mezi šťastlivci, kteří mohli

“Mezi mým hrobem a mým minbarem leží zahrada ze zahrad z Džanny. Můj minbar leží na mém hawzu (rybníku).“
Hadís aš-šarif

navštívit Rasúlulláhův požehnaný hrob. Po modlitbě vstaň, a běž k Hudžře as-sa’adat, hrobu našeho Pána, Proroka. Ať tvá tvář směřuje k Rasúlulláhově požehnané tváři, a tvá záda ke qible, a uctivě se postav dva metry od požehnaného hrobu. Není vhodné postoupit blíže. Měl bys být ve stavu khušu’ (v hluboké a pokorné úctě) a hudu (absolutní poddání) a stát uctivě, jakoby byl naživu a ty bys byl v Jeho veliké přítomnosti, tak jak to Alláh ta’ala nařídil v Koránu al-karim. Měl bys si udržovat svou vyrovnanost a klid. Je vhodnější nepokládat své ruce na qabr aš-šarif, a držet se uctihodně dál. Stůj tak, jakoby jsi byl v salatu.

Měl bys si představit požehnaný vzhled našeho Pána, Rasúlulláha, a myslet na to, že Rasúlulláh tě vidí, slyší tvá slova, salam a modlitby, a odpovídá ti a říká amin. Neboť náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Když někdo řekne salat u mého hrobu, uslyším ho.“ Opět, v hadísu aš-šarif je uvedeno, že u požehnaného hrobu našeho Pána, Rasúlulláha, je anděl, který má na starosti předávat Mu salamy těch z Jeho ummy, kteří salamy posílají. Poté bys měl říci “Assalamu ‘alejka ja sajjidi ja Rasúlulláh! Assalamu ‘alejka ja Nabijjalláh! Assalamu ‘alejka ja Safijjalláh! Assalamu ‘alejka ja Habiballáh! Assalamu ‘alejka ja Nabijjarrahmati! Assalamu ‘alejka ja Šafi-al-ummahi! Assalamu ‘alejka ja Sajjid-al-mursalin! Assalamu ‘alejka ja Khatam-an-nabijjin!

Nechť ti Alláh ta’ala udělí nejvyšší odměnu. Svědčím, že ty jsi vykonal povinnosti svého proroctví. Splnil jsi Svou povinnost. Radil jsi Své ummě. Pokračoval jsi v džihádu na cestě Alláhově ta’ala, až do své smrti. Nechť ti Alláh ta’ala udělí salat a salam, až do dne kijámetu. Ó, Rasúlulláh! Přišli jsme k tobě z dalekých míst. Přišli jsme navštívit tvůj požehnaný hrob, vykonat svou povinnost vůči tobě, abychom viděli místa, kde jsi žil, a mohli býti požehnáni touto návštěvou, a abychom tě požádali o tvou přímluvu u Alláha ta’ala. Neboť naše chyby nás zničily. Naše hříchy leží těžce na našich bedrech. Ó, Rasúlulláh! Ty jsi přímluvcem, a ty jsi ten, jehož přímluvy jsou přijaty. Pozice Mahmuda ti byla zaslíbena.

Navíc, Alláh ta’ala uvádí (v 64. ajatu al-karimatu Súry an-Nisa) v Koránu al-karim, v maalu, ‘My posíláme všechny proroky výhradně proto, aby byli následováni (kmenem, ke kterému byl poslán), s Alláhovým ta’ala příkazem. Po utlačení svých vlastních nafsů (když sami sobě uškodili), pokud k tobě přijdou žádat o Alláhovo ta’ala odpuštění, a pokud se Můj Rasúl pomodlí za jejich odpuštění, zajisté naleznou Alláha ta’ala Vše-Odpouštějícího a Všeho-Slitovného.’ Přišli jsme k tvé vznešené přítomnosti. Avšak utlačili jsme své nafsy. Přejeme si, aby byly naše hříchy prominuty.

Ó, Rasúlulláh! Přimluv se za nás před Alláhem ta’ala. Ó, Rasúlulláh! Požádej Alláha ta’ala, aby vzal naše duše v době, kdy budeme kráčet po tvé cestě, aby jsme byli mezi těmi, kteří s tebou půjdou v den kijámetu na místo Mahšar, a abychom mohli pít z tvého rybníka. Ó, Rasúlulláh! Žádáme tě o tvou přímluvu.” Poté by měl být zarecitován 10. ajat al-karimat, Súry al-Hašr, v maalu, “...Ó, náš Rabbi! Odpusť nám a našim věřícím bratrům, kteří žili před námi! Nezanechej v našich srdcích ani trochu záště proti těm, kteří mají imán! Ó, náš Rabbi! Ty jsi zajisté Slitovným a Milosrdným!“

Poté předej salamy těch, kteří poslali své pozdravy a řekni, “Assalamu ‘alejka ja Rasúlulláh! Tento člověk si přeje, abys byl jeho přímluvcem před Alláhem ta’ala. Přimluv se za něho a za všechny Muslimy.“ a řekni salawat, kolikrát si jen budeš přát.

Poté se posuň půl metru doprava, a stojíce čelem k požehnané hlavě Hadrata Abu Bakra, pozdrav ho slovy, “Assalamu ‘alejka ja khalifata Rasúlilláh! Assalamu ‘alejka ja rafikahu fil-gar! Assalamu ‘alejka ja aminahu alal-asrar! Nechť ti, imámovi této ummy, Alláh ta’ala udělí nejvyšší odměnu. Stal jsi se Rasúlulláhovým chalífou, tím nejkrásnějším způsobem. Následoval jsi Jeho nadřazenou sunnu, jak nejlépe to bylo možné. Bojoval jsi proti murtadům (odpadlíkům), a těm, kteří se odklonili od správné cesty. Vždy jsi mluvil pravdu. Pomáhal jsi těm, kteří byli na správné cestě, až do své smrti. Nechť je Alláhův ta’ala salam, milosrdenství, a požehnání, s tebou! Ó, můj Alláhu! Vezmi naši duši milosrdně, když bude jeho láska v našich srdcích. Nechť není tato návštěva zbytečná!”

Poté se, opět, posuň půl metru doprava, čelem k hrobu Hadrata ‘Umara, a pozdrav ho slovy, “Assalamu ‘alejka ja Amir-al-mu’minin! Assalamu ‘alejka ja Muzhir-al-Islám! Assalamu ‘alejka ja Muksir-al-asnam! Nechť ti Alláh ta’ala udělí nejvyšší odměnu. Pomohl jsi Islámu i Muslimům, jak za svého života, tak i po smrti. Chránil jsi sirotky. Byl jsi dobrý ke svým příbuzným. Pro Muslimy jsi byl dobrým vůdcem, s kterým byli spokojeni, a který byl na správné cestě, a také vedl druhé ke správné cestě. Staral jsi se o jejich záležitosti. Učinil jsi z jejich chudých bohaté, a hojil jsi jejich rány. Nechť je Alláhův ta’ala salam, milosrdenství, a požehnání, s tebou!”

Poté bys měl říci Hadratu Abu Bakrovi a Hadratu ‘Umarovi, “Assalamu ‘alejkuma ja dadžiaj-Rasúlilláh wa rafiqajhi wa wazirajhi wa muširajhi wal muawinajni lahu alal-qijami fid-dini wal-qaimajni ba’dahu bi-masalihil-muslimín! Nechť vám Alláh ta’ala udělí nejkrásnější z odměn. Považujeme vás za naše prostředníky u Rasúlulláha, aby se za nás Rasúlulláh přimluvil, a požádal Alláha ta’ala, aby přijal naši prosbu, ať jsou naše duše vzaty, zatímco budeme Muslimy, abychom mohli býti vzkříšeni jako Muslimové, a abychom byli v den kijámetu vzkříšeni mezi těmi, kteří jsou Rasúlulláhovi blízko.”

Poté bys se měl pomodlit za sebe, své rodiče, ty, kteří požádali o tvé modlitby, a všechny Muslimy. Poté se postav čelem k požehnané tváři našeho Pána, Rasúlulláha, a řekni, “Ó, Alláhu! Ty říkáš (v maalu), ‘My posíláme všechny proroky výhradně proto, aby byli následováni (kmenem, ke kterému byl poslán), s Alláhovým ta’ala

“Ó, náš Rabbi! Odpusť nám a našim věřícím bratrům, kteří žili před námi! Nezanechej v našich srdcích ani trochu záště proti těm, kteří mají imán! Ó, náš Rabbi! Ty jsi zajisté Slitovným a Milosrdným!“ 
Hašr: 10

příkazem. Po utlačení svých vlastních nafsů (když sami sobě uškodili), pokud k tobě přijdou žádat o Alláhovo ta’ala odpuštění, a pokud se Můj Rasúl pomodlí za jejich odpuštění, zajisté naleznou Alláha ta’ala Vše-Odpouštějícího a Všeho-Slitovného.’12 Ó, můj Rabbi! V souladu s Tvými nadřazenými slovy, řídíme se Tvým nařízením, a modlíme se k Tobě, aby se za nás Tvůj milovaný Prorok před Tebou přimluvil,” poté řekni následující modlitbu, jež je 10. ajat al-karimat, Súry al-Hašr, a kterou jsi již předtím recitoval (v maalu), “...Ó, náš Rabbi! Odpusť nám a našim věřícím bratrům, kteří žili před námi! Nezanechej v našich srdcích ani trochu záště proti těm, kteří mají imán! Ó, náš Rabbi! Ty jsi zajisté Slitovným a Milosrdným!“ Poté zarecituj ajat al-karimat “Rabbanagfir lana wa liaba-ina wa li-ummahatina wa li-ihwaninal-lazina sabakuna bil-imani” “Rabbana atina…” a “Subhana rabbika…” a ukonči návštěvu Hudžry as-sa’adat.

Poté se přesuň na místo zvané Rawda al-mutahhara, ležící mezi Rasúlulláhovým hrobem a minbarem. Je to místo o tvaru čtverce. Měl bys zde vykonat salat a modlit se, jak dlouho si jen budeš přát. Řekni tasbihy. Chval Alláha ta’ala. Poté běž na minbar, a se záměrem získat Rasúlulláhovo požehnání, polož svou ruku na místo, kam si náš Pán, Prorok, pokládal Svou požehnanou ruku, zatímco přednášel khutbu. Vykonej zde salat o dvou rakatech. Modli se k Alláhovi ta’ala za svá přání. Hledej útočiště v Alláhově ta’ala milosrdenství, od Jeho hněvu. Poté zamiř k pilíři, který stojí na místě, kde stával Hannana pilíř. Hannana je kmen, který sténal, neboť náš Pán, Rasúlulláh, od něj odešel přednášet khutbu na minbar, a následně se uklidnil, když Rasúlulláh sešel dolů a objal ho. Poté se vydej k pilíři, který vztyčil Hadrat Abu Lubaba a vykonal tam tawbu (pokání). Zde vykonej salat o dvou rakatech, a učiň tawbu a istigfar k Alláhovi ta’ala. Modli se, jak dlouho si jen budeš přát. Během tvého pobytu zde, měl bys trávit noci čtením Koránu al-karim, zmiňovat Alláhovo ta’ala jméno, modlit se potají i veřejně vedle minbaru a hrobu, a snažit se o rabitu (přiblížit své srdce k srdci awlije).

Je mustahabem navštívit hřbitov Baqi, po návštěvě požehnaného hrobu našeho Pána, Rasúlulláha. Poté také ostatní hroby, zejména hrob Hadrata Hamzy, jenž je Sajjidem aš-šuhada (pán mučedníků), by měly být navštíveny. Na Baqi hřbitově to jsou hroby Hadrata Abbase, Hasana ibny Aliho, Zajna al-Abidina, jeho syna Muhameda Bakira a jeho syna Dža’fara as-Sadiqa, Amira al-Mu’minina Hadrata ‘Uthmana, syna našeho Pána, Rasúlulláha, Ibrahima, požehnaných žen našeho Pána, Rasúlulláha, Jeho tety Safijje z otcovy strany, a mnoho dalších Sahabijců, a těch mezi Tabi’íny (radijalláhu ‘anhum adžma’in), které by měly být navštíveny. Měl bys vykonat salat v mešitě Fatima, v Baqi. Je mustahabem navštívit mučedníky z Uhudu ve čtvrtek. Tam bys měl říci, “Salamun ‘alejkum bima sabartum. Fani’ma uqbaddar. Salamun ‘alejkum ja ahla dar-il-kavm-il-mu’minin wa inna inšaalláhu an karibin bikum lahikun.” Poté zarecituj Ayat al-kursi a Súru al-Ikhlas.

Ti, kteří navštíví Hudžru as-sa’adat, by měli být velmi bdělí, a neměli by mít v srdcích žádné světské myšlenky. Měli by myslet na požehnaný nur Muhameda ‘alejhis-salam a Jeho vysoký status. Alláh ta’ala zde nepřijme modlitby, jejichž cílem jsou světské záležitosti, jako je setkat se s vysoce postavenými lidmi, a získat prospěch a obchod; tito se svými přáními neuspějí.

Návštěva Hudžry as-sa’adat je velmi ctihodným ibadatem. Je obáváno, že ti, kteří v toto nevěří, tímto opouští Islám. Neboť odporují Alláhovi ta’ala, Jeho Rasúlovi, a všem Muslimům. I když malý počet málikovských učenců řekl, že návštěva našeho Pána, Rasúlulláha (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) je wadžibem, je jinak jednotně odsouhlaseno, že je to mustahabem.

AS-SUBHU BADA

Assubhu bada min tal’atihi.
Vallajlu daca min vafratihi.
Faka’r rusula fazlan ve ula.
Ahda’s subula li dalalatihi.
Ranní nur vyzařuje z Jeho tváře,
A noční tma, zase z Jeho vlasů.
Se Svou ctností a vznešeností, je nadřazen všem Rasúlům.
Ti, kteří jsou vedeni, našli cestu s Jeho příkladem.
Kanzul karami mawlanni’ami.
Hadil umami li šariatihi.
Az kannasabi a’lal-hasebi.
Kullu’l-arabi fi-hizmatihi.
Fontána štědrosti, vytéká z Jeho pokladnice.
Přivedl lid, k náboženství a vedení.
Jeho rodová linie je čistá, Jeho sláva je vznešená.
Všichni Arabové jsou Jím vedeni.
Sa’atiš-šadžaru natakal hadžaru.
Šukkal kamaru bi išaratihi. 
Džibrilu ata lajlete esra.
Var-Rabbu da’a li-hadratihi.
Stromy běžely, kameny mluvily, v Jeho přítomnosti,
Na Jeho znamení, měsíc se rozpůlil.
V noci Isra, Džabrail k Němu přišel,
A Jeho Rabb, Ho pozval k Sobě.
Naleš-šarafa walláhu afa.
Amma selafa min ummahihi.
Fe Muhammeduna huva Sajjiduna.
Fel izzulena bi idžabatihi.
Dosáhl vysokého stupně,
Alláh odpustil Jeho ummě.
Náš Muhamed, On je naším Pánem,
Sláva je naše, neboť my jsme Ho přijali.
Abdulláh ibn Rawaha (radijalláhu ‘anh)