HNUTÍ ODPADLÍKŮ

Během dvacetitříletého proroctví našeho Pána, Proroka (sallalláhu

“Ó, můj milovaný Proroku! Řekni, ‘Pokud milujete Alláha a chcete, aby vás Alláh miloval také, následujte mne! Alláh miluje ty, jenž mě následují.’”
Al-i ‘Imran: 31

‘alejhi wa sallam), lidé na celém arabském poloostrovu se stali Muslimy, a také mnoho lidí z různých míst přicestovalo ve skupinách, a stalo se Muslimy. Věřili v Alláha ta’ala a následovali každé slovo a jednání proroka. Když Rasúlulláh zemřel, na zemi žilo více než sto dvacet čtyři tisíc sahabijců (podle jiného zdroje jich bylo sto padesát tisíc).

Po rozlučkovém Hadži, někteří lidé mezi Araby se začali prohlašovat za proroky. Prvním byl Aswad al-Anasi z kmene Bani Ans. Jeho pravé jméno je Abhala ibn Ka’b. Pomocí různých triků oklamal mnoho lidí z Jemenu. Také lidé z Nadžranu ho následovali. Zmocnil se města Sana’a a rozšířil korupci. I když byl náš Pán, Rasúlulláh, nemocný, trápil se nad škodami způsobenými lháři, jako byl Aswad al-Anasi. Když byl tento lhář zabit, bylo to našemu Pánovi, Rasúlulláhovi, zjeveno pomocí wahy. Následující den Rasúlulláh předal Svým Ašabům dobré zprávy, slovy, “Předešlé noci, lhář, Aswad al-Anasi, byl zabit jedním z našich bratrů.“

Po úmrtí našeho Pána, Proroka, hnutí odpadlíků (irtidad) začalo ve skupinách, podpořeno provokací munáfiků, židů a křesťanů. Tato hnutí se výrazně rozšířila.

Poté, co Rasúlulláh zemřel, všichni Ašabové al-kiram (‘alejhimur-ridwan), jednotně, zvolili Hadrata Abu Bakra (radijalláhu ‘anh) Chalífou.

I když se zdálo, že jsou Muslimy, někteří arabští beduíni, kteří ještě k Islámu zcela nepřilnuli, využili smrti našeho Pána, Proroka, a začali odmítat některé fard ibadaty, zejména zakat. Zavraždili Ašaby al-kiram, kteří k nim přišli ve službě, opustili náboženství Islám, a stali se odpadlíky (murtady). Důstojníci z Jemenu a dalších oblastí se vrátili se špatnými zprávami. Nebezpečí odpadlictví se začalo zvyšovat. Všude převládal strach.

Při srovnání s murtady, Muslimů bylo velmi málo. Abu Bakr as-Siddiq (radijalláhu ‘anh) zariskoval a rozhodl se proti murtadům bojovat. Vydal se proti nepřátelům, kteří se připravovali napadnout Medinu, a bojoval s nimi až do rána. Všechny je rozehnal. Osedlal si svého velblouda, aby mohl murtady vyhnat ještě dále. 

Hadrat Aiše řekla, “Když můj otec vytasil svůj meč a osedlal si svého velblouda, ve dnech, kdy se Arabové stali odpadlíky, Hadrat Ali k němu přistoupil, podržel otěže jeho velblouda, a řekl, ‘Ó, Rasúlův Chalífo! Kam máš namířeno? Připomenu ti, co ti řekl Rasúlulláh v Ghaze u Uhudu. Ten den ti řekl, “Zasuň zpět svůj meč! Nespal nás svou smrtí!“ Přísahám při Alláhovi, že pokud se ti něco stane, Muslimové po tobě již nenaleznou vedení!’” Všichni z Ašabů al-kiram se k Hadratu Alimu (radijalláhu ta’ala ‘anhum adžma’ín) přidali. Hadrat Chalífa se vrátil do Mediny al-Munawwary. Proti odpadlíkům vyslal bojové jednotky.

Nejprve Chalífa vyjel proti čtyřem kmenům v blízkosti Mediny a přinutil je podřídit se. Poté vyslal jednotky k jedenácti dalším kmenům. Z těchto, jednotky pod velením Ikrima nemohly čelit Musajlamahovým čtyřiceti tisícům vojáků v Jamamě. Chalífa poslal Khalida Ibn Walida na pomoc. Khalid zničil Talihu Ibn Huwajlida, Sudžahu bint Harithu a Malika Ibn Nuwajru, a vrátil se zpět do Mediny. V Jamamě zvítězil také. Zabil dvacet tisíc odpadlíků. Téměř dva tisíce Muslimů bylo zabito. Amr ibn As přivedl kmen Khuzaa k imánu. Ala ibn Hadrami bojoval zuřivě v Bahrajnu a odpadlíky vyhnal. Huzajfa, Arfadža a Ikrima se sjednotili v Ománu a Bahrajnu a odpadlíky porazili. Zabili deset tisíc odpadlíků. Chalífa vyslal Khalida Ibn Walida do Iráku. Od Hiry vybral džizju o sto tisíci zlatých a porazil íránskou armádu pod velením Hurmuzy. V Basře zničil armádu o třiceti tisíci vojácích. Sedmdesát tisíc nevěřících z nepřátelské armády, která přišla na pomoc, bylo zabito. Poté si podmanil velká města v různých bitvách. Chalífa v Medině shromáždil armádu a vyslal Abu Ubajdu k Damašku, a Amra Ibn Ase do Palestiny. Poté vyslal Jazida Ibn Abu Sufjana do Damašku jako posilu. Poté shromáždil vojáky a poslal je pod velením Hadrata Mu’awije na pomoc jeho bratru Jazidovi. Také poslal Khalida Ibn Walida z Iráku do Damašku. Khalid zanechal některé z jeho vojáků v Musanně, a po mnoha bitvách a vítězstvích se vydal do Sýrie. Islámští vojáci se sjednotili a porazili velkou římskou armádu v Adžnadajnu. Po dlouhých a zuřivých bitvách, Islámská armáda o čtyřiceti šesti tisíci vojácích zvítězila, proti dvěma stům čtyřiceti tisícům vojáků Herakleiose v Jarmuku. Více než sto tisíc římských vojáků bylo zabito. Muslimů bylo zabito tři tisíce. V této bitvě bojovaly také Muslimské ženy. Nevídané hrdinství bylo vidět u vrchního velitele Hadrata Khalida Ibn Walida a velitele divize Hadrata Ikrimy. Všechna tato vítězství se uskutečnila za pomoci odvahy, nadání, skvělého řízení a požehnání Chalífy. 

Díky nesmírnému odhodlání Hadrata Abu Bakra, jeho neochvějné vůli, a precizním úpravám, které v armádě učinil, povstání a hnutí odpadlíků, které se šířilo jako oheň přes celý arabský poloostrov, po Rasúlulláhově smrti, bylo potlačeno během krátké doby jednoho roku. Hadrat ‘Umar (radijalláhu ‘anh) se o to také velmi zasloužil tím, že vyslal do Sýrie Usamovu armádu a zamezil tím povstání. Abdulláh ibn Suhajl zase svými projevy odradil mnoho lidí od odpadlictví. Abu Dudžana hrál také velkou roli v potlačení některých událostí. Nu’man ibn Muqarrin a Khalid ibn Sa’id se účastnili bitev proti odpadlíkům a měli velký úspěch. A tedy, nedopuštěním růstu nepokojů ze strany odpadlíků bylo zabráněno velké pohromě, a vznícený oheň sváru, který měl otřást jednotou Islámu, byl uhašen.

Nicméně, někteří odpadlíci, kteří si uvědomili, že nejsou schopni dosáhnout svých cílů otevřeně, se účastnili činností proti Islámu v pozdějších obdobích. Způsobili náboženské a politické rozdělení mezi Muslimy. V dějinách Islámu, po těchto událostech, fráze “irtidža (reakce) a murtadži (reakcionář)” začaly být používány pro zřeknutí se náboženství, odpadlictví.

Hadrat Abu Bakr se velmi činil v boji proti odpadlíkům. Kdyby neměli tak bystrého člověka, toto nebezpečí by se rozšířilo po celé Arábii. A proto, Hadrat Aiše as-Siddiqa (radijalláhu ‘anha), matka Muslimů, uvedla, “Když Rasúl al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) zemřel, Arabové začali upadávat do odpadlictví. Pokrytectví narůstalo. Pohromy, které zasáhly mého otce, zbořily by hory, kdyby je zasáhly.”1 Hadrat Abu Hurajra řekl, “Kdyby nebylo Abu Bakra, Ummah al-Muhammad (Muhamedova ‘alejhis-salam umma)

“Kdyby nebylo Abu Bakra, Ummah al-Muhammad (Muhamedova ‘alejhis-salam umma) by zanikla po Muhamedovi ‘alejhis-salam smrti!“ Abu Hurajra (radijalláhu ‘anh)

by zanikla po Muhamedovi ‘alejhis-salam smrti!“2 Dále řekl, “Přísahám při Alláhovi, kromě kterého není boha, kdyby Abu Bakr nepřevzal Chalífát, nebylo by nikoho, kdo by uctíval Všemohoucího Alláha!“ a třikrát to zopakoval.

Abu Radža’ al-Utaridi řekl, “Když jsem přijel do Mediny, viděl jsem, jak se lidé shromažďují, a jak jeden muž políbil druhého muže na čelo, se slovy, ‘Nechť jsem pro tebe obětován! Walláhi, kdyby nebylo tebe, zajisté bychom zanikli!‘ Zeptal jsem se, ‘Kdo je ten, kdo ho políbil, a ten, který byl políben?‘ Někteří lidé odpověděli, ‘Pro jeho boj proti odpadlíkům, ‘Umar políbil Abu Bakra na čelo.’”3

Hadrat Aiše ty dny popisovala následovně: Po Rasúlulláhově smrti, mnoho arabských kmenů upadlo do odpadlictví. Muslimové byli v šoku, bylo to pro ně jako déšť v zimní noci. Navíc, v tu dobu se také většina Mekkánců připravovala opustit Islám.

Hadrat Suhajl ibn Amr stál u brány do Káby a k Mekkáncům promlouval. Učinil vlivný projev, který vyjasnil jejich pochyby a zabránil jim v odpadlictví. Řekl jim:

“Ó, Mekkánci! Vy jste byli posledními, kteří se stali Muslimy. Nebuďte mezi prvními, kteří se stanou odpadlíky a opustí Islám! Walláhi, Všemohoucí Alláh tuto záležitost zajisté dovede do konce, jak nám Rasúl ‘alejhis-salam pověděl! Viděl jsem Ho, jak stál sám na místě, kde teď stojím já a řekl, ‘Řekni se mnou La iláha illalláh, aby se Arabové mohli stát Muslimy, tak, že jim půjdeš příkladem, a nearabové ti budou platit džizju! Přísahám při Alláhovi, že poklady císaře a iránského šáha budou použity na cestě Alláhově!‘

Byli jste již svědky toho, že se z posměváčků stali vybírači zakatu a sadaqy. Walláhi, ostatní se také vyplní! Walláhi, já vím, že dokud bude slunce vycházet a zapadat, toto náboženství bude pokračovat. Nenechte lidi mezi vámi, aby vás oklamali! Ti lidé také vědí to, co já vím.

Nicméně, jejich závist vůči synům Hašimovým zatvrzela jejich srdce. 

Ó, lidé! Já jsem jedním z Kurajšů, jenž vlastní nejvíce dopravních prostředků na pevnině i na moři. Podřiďte se příkazům svého vůdce a vyplácejte mu svůj zakat.

Pokud Islám nebude pokračovat až do konce, ujišťuji vás, že vám dám váš zakat zpět!”

Řekl, zatímco plakal. Poté se lidé uklidnili.4 

Když Hadrat Suhajl ibn Amr odradil Mekkánce od odpadlictví, pomocí svého vlivného projevu, Attab ibn Asid, guvernér Mekky, mohl zase působit. 

Suhajl bin Amr byl mezi vězni v bitvě u Badru. Hadrat ‘Umar ho chtěl zabít. V tu dobu, náš Pán, Prorok, řekl Hadratu ‘Umarovi, “Proč ho chceš zabít? Nechej ho, možná ho Alláh zavede na místo, kde se ti zalíbí. Je očekáváno, že bude promlouvat k lidu!” Ukázalo se, že tato dobrá zpráva předána hadísem aš-šarif, pojednávala o projevu Suhajly Ibn Amra (radijalláhu ‘anh), na uctívaném místě.5

Pohled zpředu, tj. požehnané hroby našeho milovaného Proroka (‘alejhis-salatu was-salam), Hadrata Abu Bakra, a Hadrata ‘Umara (radijalláhu ‘anhuma), nejdražších z Muslimů z Jeho Ašabů, ze strany qibly.

Když Hadrat ‘Umar slyšel Suhajlovu řeč, vzpomněl si na slova našeho Proroka, která řekl o Hadratu Suhajlovi, a nemohl si pomoci a řekl v Rasúlulláhově nepřítomnosti, “Jsem svědkem, že ty jsi vskutku Rasúlulláh!“6

Tvá láska je lékem pro veškeré utrpení, Ó, Rasúlulláh,

“Jsem svědkem, že ty jsi vskutku Rasúlulláh!“
 Hadrat ‘Umar (radijalláhu ‘anh)

Tvá brána se nachází tam, kde jsou všechny potřeby naplněny, 
Ó, Rasúlulláh.
Oči, které viděly tvůj nur, nepotřebují se dívat na měsíc a hvězdy,
Díky tvému nuru, noci i dny jsou jasné, Ó, Rasúlulláh.
Růže rozkvétají z tvého potu, med se tvoří z tvých slov,
S tebou, nemocná srdce se uzdravují, Ó, Rasúlulláh.
Ty jsi Habibem padišáhů, ty jsi léčitel nemocných,
Tvá přímluva je radostí hříšníků, Ó, Rasúlulláh.
Měsíc, slunce, a sedm hvězd, jasně tě chválí,
Slovo oddělené od tvého, je chybou, Ó, Rasúlulláh.
Satan vůči tobě chová závist, ten hlupák se lstivým stal,
Idris je nadřazen, neboť On tě miluje, Ó, Rasúlulláh.
Tvou sunnu udržují, svolávají k ní pětkrát,
Kdokoliv tomuto volání odpoví, pozvánka byla jemu určena, Ó, Rasúlulláh.
Bodláky hedvábí nosily, i krásnou vůni,
Tvé utrpení je smutkem věřících, Ó, Rasúlulláh. 
Jusuf al-Kenan byl tajně prodán, za velmi málo,
Spatřit tebe  je pro mne hodno tisíce životů, Ó, Rasúlulláh.
Jeho požehnaný hrob je v zemi, jež je zaplněna těmi, jejichž výživou byl nur,
Avšak tvá duše je jasná na nebesích, Ó, Rasúlulláh.
Je to tvé vládnoucí roucho na Davidových zádech, tvé požehnání na stole Ibrahima,
Tvá lekce v rukou Musy, byla hůl, Ó, Rasúlulláh.
Tvou základnou je Kába al-Zamzam, která bude vždy pevně stát,
Khidir je tvé ummě vždy nápomocen, Ó, Rasúlulláh.
Šajjad al-Hamza žádá toho Šáha, aby zármutku byl ušetřen,
Tebe chválit, je Alláhovým darem, Ó, Rasúlulláh.